Jak pomoci seniorům s duševním a fyzickým zdravím

S prodlužující se střední délkou života vzrůstá počet osob spadajících do věkové kategorie 65+.  Podle údajů Českého statistického úřadu tvoří senioři více jak pětinu obyvatelstva České republiky. Delší naděje dožití není ovšem zárukou spokojeného stáří. Nemoci, izolace, ztráta blízkých osob a mnohé další faktory mohou proměnit poslední roky života v peklo na zemi. Aby i lidé vyššího věku žili kvalitním životem, je potřeba pečovat o jejich duševní i fyzické zdraví. 

Stáří není nemoc

Stárnutí je přirozenou a nezvratnou součástí každé existence. Někdo stárne s noblesou, jiný s beznadějí. Ať je tomu jakkoli, jedná se o období plné náročných a nepříjemných změn. Primárním cílem jak seniorů samých, tak osob jim blízkých, by i přesto měla být snaha o zachování aktivního postoje k životu. Ten výrazně přispívá k pocitu osobní spokojenosti ze smysluplně stráveného času a podporuje tělesné i mentální zdraví. 

Projevy stárnutí

Stárnutí je komplexní proces. Projevuje se v rovině fyzické, psychické, sociální i spirituální. U každého člověka jsou symptomy stárnutí individuálně zabarvené. Přesto lze vyjmenovat řadu typických projevů, se kterými se senioři běžně potýkají.

Na pohled nejpatrnější jsou změny tělesné. Mimo jiné dochází k úbytku svalové hmoty, tělesná výška se snižuje, vlivem zpomaleného metabolismu narůstá tuková tkáň. Mění se styl chůze, tempo i držení těla. Smysly slábnou, vnímání se zhoršuje. Ubývá pružnost a hydratace kůže, vlasy a ochlupení ztrácejí pigment. 

V oblasti psychiky se stále častěji projevují negativismus, sentimentalita, lhostejnost, zranitelnost a emoční labilita. Osoby vyššího věku mívají zhoršenou schopnost adaptace a flexibility. Ulpívají na zažitých pořádcích a známých věcech. Těžko navazují nové vztahy. Hůř se rozhodují, mívají potíže s pamětí a ztrácejí jistotu zdravého úsudku. V některých případech dochází k poklesu zájmu o sebepéči a osobní hygienu. 

Pro mnohé seniory jsou extrémně náročné změny v oblasti sociální. Přechod z pozice ekonomicky aktivní osoby do role starobního důchodce s sebou přináší nejen pokles příjmů, ale též ztrátu sociálních kontaktů, společenského statutu a v nejednom případě i vlastního sebepojetí. Náhlý nadbytek volného času může seniory uvrhnout do stavu úzkostí až depresí. Člověk se stává zdánlivě nadbytečným. Situaci navíc zhoršují paralelně probíhající životní události typu odcizení dětí, úmrtí životního partnera a jiných blízkých osob či dobrovolné izolování se od okolní společnosti v důsledku neschopnosti přizpůsobit se soudobému životnímu stylu a požadavkům doby (včetně ovládání moderních technologií, využívání on-line služeb apod.). 

V neposlední řadě náleží k projevům stárnutí změny v rovině spirituální. Lidé seniorského věku mají přirozený sklon hodnotit svůj dosavadní život. Přemýšlejí nad tím, zda-li plně využili všech příležitostí a splnili si své touhy. Málokdo však dospěje k závěru, že jeho život byl zcela uspokojující. Emočně slabší jedinci propadají lítostivosti a melancholii. Ti silnější se obvykle snaží radou nebo finanční pomocí podpořit své nejbližší, aby jejich sny a vize došly většího naplnění. Stáří je obdobím, kdy lidé přemýšlejí o víře a duchovních věcech. Nejeden člověk se v posledních letech života upne k představě posmrtného ráje. Řada jiných vlivem životních zkušeností víru naopak ztrácí.   

Potřeby ve stáří

Stáří má své specifické potřeby a požadavky. Klíčovou roli sehrává pocit důležitosti a užitečnosti. Ať již nahlas vyjádřenou nebo skrývanou potřebou každého seniora je zůstat součástí společenského dění. Minimálně v rámci rodiny je důležité, aby i ti nejstarší členi měli svá jasně vymezená práva, privilegia, ale i role, skrze něž přispívají ke společnému fungování. 

Na druhou stranu, přehnaná péče a neumožnění výkonu běžných aktivit činí ze seniorů předčasně, a bohužel mnohdy nevratně, nesoběstačné jedince. Přitom celý proces lze zpomalit správným přístupem. Zprvu pomáháme radou, případně drobnou dopomocí. Nespěcháme. Jestliže je senior dostatečně fit, aby se o sebe postaral sám, pomoc nevnucujeme. Teprve u osob, které jsou limitovány zhoršeným zdravotním stavem, je žádoucí množství poskytované péče navýšit. I tak je důležité pokračovat v motivaci a podpoře seniora k, byť omezené, sebepéči. Co nejvyšší stupeň soběstačnosti spolu s pocity bezpečí a rodinného zázemí mají zásadní vliv na celkový zdravotní stav včetně emoční vyrovnanosti. 

Důležitým stimulem pro osoby vyššího věku jsou pravidelné mentální aktivity. Do této kategorie spadají nejrůznější vědomostní soutěže, hry, ale i praktické dovednosti a jejich trénink. Esenciální a naneštěstí mnohdy opomíjenou potřebou je přísun nových informací. Díky nim se senioři mohou zorientovat v aktuálním dění a adaptovat se na měnící svět. Vhodným programem jsou proto rozmanité kulturní a vzdělávací akce, jakož i praktické workshopy. Krom nových podnětů poskytují příležitost k setkávání s dalšími lidmi a předcházejí sociální izolaci.

Obecně platí, že s vyšším věkem subjektivně upadá význam tzv. vyšších potřeb (např. seberealizace, uznání, úcta) a pozornost se přesouvá na uspokojování potřeb nižších (zejména fyziologické potřeby: dýchání, výživa, spánek, vylučování apod.) Staří lidé se spokojí s málem.  Důležitý je pro ně tělesný komfort, jistota bezpečného domova a zájem ze strany rodiny. 

Jak pomoci seniorům k pevnějšímu zdraví

Dle Světové zdravotnické organizace se za zdraví považuje stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Třebaže stáří není nemoc, již jsme zmínili, že do sféry těla, duše i mezilidských vztahů výrazně zasahuje. Udržet se tedy mentálně i fyzicky fit navzdory všem projevům stáří je přinejmenším nelehké. I tak lze přes různá omezení dosáhnout stavu, kdy člověk seniorského věku žije plnohodnotný život plný uspokojivých sociálních interakcí. Chcete-li i Vy seniorům pomoci k pevnějšímu duševnímu a tělesnému zdraví, následujte našich rad.

• Projevujte starším osobám lásku, respekt a přátelství. Dejte jim poznat, jak jsou pro Vás důležití a nenahraditelní.

• Motivujte seniory k soběstačnosti a aktivnímu přístupu k životu. Nečiňte z nich „staré malé děti.“ Pomáhejte, ale nevnucujte se. Buďte však nablízku vždy, když Vás potřebují.

• Umožněte seniorům věnovat se dřívějším aktivitám i objevovat nové zájmy. Potřebují-li asistenci, buďte jim k dispozici.

• Dbejte na zdravý životní styl. Starším osobám hrozí zvýšené riziko dehydratace a podvýživy. Pravidelná a vyvážená strava, odpovídající pitný režim, dostatek spánku a přiměřený pohyb jsou klíčovými předpoklady pro udržení tělesného i duševního zdraví. 

• Nenuťte seniory jíst to, co chutná Vám či co Vy považujete za zdravé. U osob vyššího věku je krom pestrosti jídelníčku důležité hlídat vyšší příjem bílkovin, vápníku, vitamínů řady B a vlákniny. Toho lze bezpečně docílit i kvalitně připravenými tradičními pokrmy, na něž jsou starší lidé zvyklí. 

• Podporujte seniory v pohybu. Pohybové aktivity přizpůsobte věku a zdravotním omezením. Základním doporučením je alespoň 30 minut chůze na čerstvém vzduchu denně, ideálně v doprovodu další osoby.

• Dobrou radou i osobním příkladem motivujte seniory k nízké až nulové konzumaci alkoholu. Nekuřte a neužívejte návykové látky. 

• Dohlížejte na správné a pravidelné užívání léků. Snažte se předcházet nadužívání a hromadění léčiv v domácnosti.

• Minimalizujte množství stresu, které na seniory dopadá. Pokuste se trávit společné chvíle v klidu a dobré náladě. Nezahlcujte je vlastními problémy a stížnostmi. 

Udržujte mozek v kondici. Každý den společně věnujte pár minut mentálním aktivitám a tréninku paměti. Informujte se o možnostech společenského vyžití pro seniory ve Vašem okolí. Možná Vás překvapí, kolik kulturních, sportovních i vzdělávacích akcí je primárně určeno osobám seniorského věku. Tyto programy jsou nejen příjemným zpestřením všedního dne, ale též skvělou příležitostí pro setkávání s vrstevníky.