Smutek patří k životu stejně jako radost a euforie. Tu a tam mu podléháme všichni, a snad právě proto leckdy bagatelizujeme jeho možný dopad na naše zdraví. Jaký význam v sobě nese a jak smutek překonat, když je ho až příliš, se dočtete níže.

K čemu nám smutek slouží

Smutek a s ním související pocit psychického propadu jsou signálem, který vysílá naše mysl/duše, aby nás upozornila, že není spokojena s tím, jak se události kolem nás vyvíjejí (cítíme se ukřivdění, nemilovaní, …) a že nedochází k naplnění našich očekávání (léčba naše či blízké osoby nevede ke kýženým výsledkům, nedaří se nám kariérně postoupit v zaměstnání, …) . Často se jedná o reakci na ztrátu, jež se může týkat úmrtí blízké osoby, rozchodu s partnerem, ztráty zaměstnání či bydlení a v souvislosti s tím o ztrátu základních jistot, popř. o subjektivní pocit ztráty svobody nebo možností k osobnímu rozvoji apod..

V některých situacích je příčina našeho smutnění naprosto zřejmá, neboť jde o bezprostřední a prudkou reakci na konkrétní situaci. Jindy se smutek vplíží do naší mysli, aniž bychom zdánlivě věděli proč.  Ať tak či onak, jedná se o výraz organizmu, že není s to prožívanou situaci zvrátit nebo jakkoliv uspokojivě ovlivnit. Období smutku mu slouží jako přechodná etapa, během které může prožité negativní události zpracovat a vrátit se postupně k normálu.

Smutek i jiné negativní emoce je potřeba chápat pozitivně. Slouží nám jako ventil pro duší a jen díky jejich poznání získáváme schopnost prožívat a užívat si emoce libé.

Vždyť ono to nějak přejde …

Častou chybou, kterou se lidé dopouštějí, je domněnka, že smutek je naprosto banální záležitostí, jež není třeba řešit. Uspokojí se s očekáváním, že je chmurná nálada opustí sama od sebe, a nezabývají se tím, co k jejímu navození zavdalo příčinu.

Pravdou je, že potlačený smutek nikam nezmizí. Jen se nám uloží kdesi v těle a svou stopu zanechá na duši. Při dlouhodobém zanedbání vede ke zdravotním potížím psychosomatického rázu, které se projevují na tělesné i duševní úrovni. Výrazně přispívá k poklesu vitality jedince, odráží se na stavu plic a kůže a může přerůst v deprese.

Nevhodným postojem k prožívanému smutku je rovněž druhý extrém, kdy si člověk své melancholické nálady vědomě pěstuje. Smutek je totiž provázán se stavem našeho svědomí, a někteří lidé mívají sklony využívat jej jako nástroj k sebetrestání. Takový přístup je samozřejmě sebedestruktivní a vede stejně jako potlačovaný smutek k patologickým změnám v organizmu.

Umění ovládnout své emoce

• Prvním krokem k překonání smutku je identifikace jeho zdroje. Pokud toho nejsme schopni sami, nabízí se nám možnost obrátit se na specialistu, tedy osobního poradce, psychologa nebo psychiatra.
• Následně je zapotřebí introspekce a vyjádření všech pocitů, které v období smutku prožíváme. Ideální je si tyto pocity zapsat a s odstupem dne či dvou se k nim vrátit. Dá se očekávat, že zjistíme, že některé z nich jsme vnímali přehnaně, a již toto poznání nám přinese jisté zklidnění.
• Další fází je nastolení pořádku v naší mysli. Doporučuje se udělat si pořádek nejprve ve svém okolí, tj. doma, na zahradě, na pracovišti … neboť tato manuální činnost nás skvěle namotivuje k tomu, abychom si urovnali i svou psychiku.
• • Čtvrtým krokem je překonání strachu a studu z vyjádření vlastních emocí. Nebojte se vyplakat, vykřičet (nejlépe o samotě) a vypovídat. Takříkajíc vypusťte džina z láhve, jen přitom nezraňte někoho jiného.
  • Když už víte, proč prožíváte, co prožíváte, vyrovnali jste se s tím a vyventilovali jste negativní emoce ven, obklopte se pozitivně smýšlejícími lidmi. Budete-li trávit čas mezi pesimisty a melancholiky, snadno svým smutkům znovu propadnete.
  • Nezapomeňte, že vaše Já má dvě složky – tělesnou a duševní. Blízkost příjemných lidí oblaží vaši duši, ale i tělo si zaslouží posílit. Najděte si pohybovou aktivitu, která vás bude těšit. Stravujte se vyváženě a přemýšlejte o tom, čím své tělo živíte. Dopřejte organizmu potraviny bohaté na látky s pozitivním vlivem na psychiku, zejména draslík a hořčík.
  • Již jsme zmínili, že smutek potřebuje čas. Jeho překonání je dlouhodobým procesem, při němž je nutné být trpělivý sám se sebou a uspokojit se s pozvolným odlivem negativních pocitů.

   

  Truchlení nad ztrátou milované osoby

  Specifickým druhem smutkem je truchlení nad úmrtím blízké osoby. Truchlení je obdobně jako jiné formy smutku naprosto přirozený proces, který se vyznačuje jistou složitostí a delší dobou trvání. Dané období slouží tělu i psychice k vyrovnání se se ztrátou, přičemž „zdravá“ doba truchlení se nedá nijak definovat, protože každý člověk má vlastní tempo emocionálního prožívání.

  U smutku z úmrtí blízkého člověka, ale i zvířete, je třeba si bolest odžít. Teprve poté je možné dosáhnout nadhledu nad nastalou situací. Není žádoucí snažit se tento druh smutku překonat, neboť jeho cílem je uchovat si vzpomínky na zemřelého. Počáteční silné emoce mají tendenci se časem zeslabovat, ale mohou se kdykoliv vrátit, např. o narozeninách nebo při výročí úmrtí. Tyto emoce je důležité přijmout a vyrovnat se s jejich přítomností v našem životě. Budeme-li chtít na smrt blízkého zapomenout, bude naše chování v přímém rozporu s tím, k čemu zármutek slouží.