Klinická smrt – Jak probíhá a co lidé během smrti zažívají

Srdce přestane bít, nastane zástava dechu, jen mozek z posledních sil pokračuje v činnosti – pacient je klinický mrtvý. Uvádí se, že klinickou smrt prožije každý pátý resuscitovaný. Prožije smrt … pěkný oxymorón.

Průběh klinického umírání

Třebaže srdce pacienta nepumpuje krev a tělo nepřijímá kyslík, centrální nervová soustava je stále aktivní.  Člověk ještě žije. Tento stav trvá až několik minut a podstatné je, že organizmus může být během této doby za jistých podmínek oživen. A to i navzdory tomu, že v důsledku nedostatku kyslíku dochází ve většině případů k postupnému odumírání buněk ve tkáních.

Zážitky z cesty na onen svět

Asi 10% osob, které prošly klinickou smrtí, si vybavuje zážitky, jež v tomto stavu prožily. Zážitky různých lidí se podobají. Jedni považují tuto skutečnost za důkaz života po životě, jiní v ní vidí doklad toho, že proces umírání a metabolické změny v mozku s ním spojené jsou na fyzické úrovni nastaveny u všech lidí obdobně.

Fáze klinické smrti

Pacienti, kteří si vzpomínky na klinickou smrt vybavují, popisují její průběh třemi fázemi. Nejprve je to tzv. rezistence. Během ní si člověk uvědomuje blízkost vlastní smrti, a propadá strachu a panice. Následuje fáze uklidnění, kdy je strach nahrazen rezignací nad nastalou situací. Člověka zaplaví pocit klidu. Posledním krokem je prožitek dualismu těla a duše, neboť z pohledu umírajícího dochází k oddělení psychické formy od fyzického těla.

Ne každý pacient ve stavu klinické smrti projde všemi třemi fázemi. Vždy záleží na rychlosti a úspěšnosti resuscitace.

OBE a NDE

Pokud  resuscitovaný prožije třetí fázi klinické smrti, hovoříme o tzv. OBE jevu (z angl. out of body experience = mimotělní zážitky). Dotyčný z výšky nazírá své vlastní tělo a většinou přitom pociťuje lhostejnost vůči nadcházející smrti. Poslední etapa klinického umírání se navíc pojí s tzv. NDE zážitky (z angl. near death experience) neboli zážitky blízké smrti. Ty se na jednu stranu vyznačují změněnými stavy vědomí, na druhou stranu si jsou pacienti v řadě případů vědomi léčebných zákroků během resuscitace. Někteří prožívají zrychlenou rekapitulaci svého dosavadního života, další popisují jakýsi tunel se světlem na konci či se objevují blízké osoby, které již dávno zemřely. Podle statistik zaznamená asi 7% osob, jež si vybavují zážitky klinické smrti, nepříjemné až děsivé představy.

Po smrti s chutí do života

Prožitek NDE má zpravidla výrazný vliv na další život jedince. Lidé obvykle přehodnotí své stávající priority a přesměrují svůj život k vyšším hodnotám. Nejednou se u nich objeví hlubší zájem o náboženství a spiritualitu. Častým jevem je zmírnění strachu ze smrti. Lidé, kteří přežili klinickou smrt, se mnohdy naučí žít více přítomností, radovat se z každodenních maličkostí a jejich život se stává smysluplnějším, než kdy býval.

Klinická smrt a věda

Ani nejmodernější vědecké poznatky nejsou prozatím s to přesně popsat proces umírání a zánik či přenos lidského vědomí po stavu fyzické smrti. Přesto se vědci a skeptici kloní k závěru, že prožitky pacientů přeživších klinickou smrt jsou dány patologickými změnami v metabolicky narušeném mozku.

V důsledku nerovnoměrného prokrvování a okysličování mozkových center, dochází ke zvýšené aktivitě některých částí jako např. zrakové a sluchové oblasti. Proto prý dochází k halucinacím. Zároveň tím, že zrakové buňky v sítnici a buňky zrakového nervu postupně přicházejí o přísun kyslíku, vzniká dojem letu tunelem ke světlu.

Jednotlivé části mozku ztrácí koordinaci, a tak dochází k informačnímu šumu. Současně se ve zvýšené míře uvolňují endorfiny, díky čemuž umírajícího zaplaví pocity uvolnění a klidu. Vzhledem ke skutečnosti, že klinická smrt může nastat pouze tehdy, když srdeční zástava předchází smrti mozkové, člověk si svou smrt uvědomuje. Dokud je mozek aktivní, vnímá podněty ze svého okolí, tudíž je schopen zaznamenat i průběh oživování.