Limbický otisk: Působení emocí na váš mozek a chování

Limbický otisk spadá do kategorie emoční paměti. Jedná se o souhrn emocionálních zážitků  z raného dětství, jež formují a ovlivňují naše dospělé Já. Sídlem emocí je limbický systém.

V síti limbického systému

Limbický systém sestává z mozkových struktur, které jsou součástí koncového mozku, středního mozku a mezimozku. Toto komplexní uskupení plní několik vitálních funkcí. Řídí motivaci a libido, zpracovává čichové vjemy, reguluje chuť k jídlu, ovlivňuje cyklus spánku a v neposlední řadě představuje centrum instinktů, emocí a dlouhodobé paměti. 

Vše, co prožíváme, včetně období prenatálního vývoje, determinuje naše pozdější chování. Každý zážitek se ukládá do paměti formou nových neuronových spojů. I ty nejranější emocionální zážitky mají vliv na obsah a strukturu zralého mozku. Zformování limbického systému v dětství tak určuje emoční tón myšlení v dospělosti. Vzorce chování a myšlení, které si spolu s emočním zabarvením osvojujeme jako děti, rozhodují o tom, zda-li se v pozdějším věku projevujeme odvážně/bázlivě, optimisticky/pesimisticky apod.

Dopad formativního období

Limbický otisk zahrnuje informace uložené v průběhu tzv. formativního období. Tím se míní první etapa života počínaje početím a konče zhruba v šesti letech věku. Během této fáze  jedinec automaticky a nekriticky přejímá styly myšlení a chování, s nimiž se setkává v rodině a nejbližším sociálním prostředí. Zároveň si skrze výchovu zosobňuje stimulující nebo limitující  programy, jež do budoucna ovlivní jeho sebedůvěru, schopnost uplatnit vlastní potenciál, ale i kvalitu fyzického a mentálního zdraví. Dítě se zkrátka učí fungovat podle zažitých norem, jež ale nezřídka bývají v rozporu s jeho touhami a očekáváním.

Limbický otisk a komfortní zóna

Zážitky z raného dětství formují základy, na nichž si budujeme komfortní zónu. Jedná se o mentální prostor, který nás chrání před zvýšenou zátěží a dodává nám pocity bezpečí, klidu a kontroly. Tato bublina blaženosti má ale i stinnou stránku. Přes svou ochrannou funkci výrazně limituje náš potenciál a možnosti uplatnění. 

Provázanost komfortní zóny s limbickým otiskem se mimo jiné projevuje tendencí navazovat vztahy obdobné těm, v nichž jsme se nacházeli jako děti. Žena, jejíž otec byl tyran a alkoholik, bude mít s velkou pravděpodobností sklon obklopovat se agresivními a závislými muži. Muž, jenž vyrůstal s manipulativní a egocentrickou matkou, bude podvědomě vyhledávat ženy s podobnými rysy. Mozek nám vybírá takové partnery, jejichž vlastnosti korespondují s tím, čemu jsme přivykli v dětství a co se stalo součástí naší zóny osobního pohodlí. Naneštěstí tak koná bez ohledu na skutečnost, zdali nám dané vztahy a vzorce chování prospívají.

Přepis limbického systému

Třebaže jsou události raného dětství hluboko vepsané do naší emoční paměti, lze limbický otisk změnit. V zásadě je změna limbického otisku, ve smyslu odstranění emočních blokád a nežádoucích vzorců chování, cílem všech druhů psychoterapie. 

Jednou z nejrozšířenějších technik je tzv. přepis limbického systému pomocí řízené imaginace. Tato metoda vychází z poznatku, že tělo i emoce reagují na živou představu stejným způsobem jako na reálnou situaci. 

Během terapie je klient veden terapeutem tak, aby si postupně vizualizoval všechny momenty ve svém dětství, které se do paměti otiskly s negativním emočním zabarvením. Cílem není potlačení traumatických vzpomínek, nýbrž propojení prožitých událostí s novými emocemi. Kýženým výstupem je obohacení dřívějších zkušeností o nové, příjemné, pocity, k nimž se nervový systém může vracet. Toto přenastavení dává klientovi prostor vnímat a jednat bez ohledu na dřívější psychickou zátěž