Minulé životy – Z nebe zpátky na zem

Víra v minulé životy je podmíněna mírou racionality a spirituality každého z nás. Připustíme-li, že člověk je tvor „dvojitý“ sestávající se ze smrtelného těla a nesmrtelného ducha, musíme se logicky ptát, co se děje s duší, když ztratí svůj hmotný příbytek.

Z nebe zpátky na zem

Velká orientální náboženství a filosofie jako hinduismus a buddhismus nás učí o koloběhu života a smrti. Na rozdíl od křesťanství nebo islámu věří, že se duše po pobytu v duchovním, tj. astrálním, světě vrací zpět na zem, kde se reinkarnuje – znovu vtělí. S každým odchodem na onen svět se duše posouvá do vyšších duchovních sfér, a zdokonaluje se. Do nového zrození vstupuje s karmou, souborem činů z minulých životů, jež zavdávají příčiny k budoucím událostem a vztahům (Bližší informace o karmě, karmické zátěži a karmických vztazích se dozvíte ZDE).

Strach zemřít

V současné době se proti víře v existenci minulých životů objevují četné skeptické námitky.  Přinejmenším v západních zemích. Odmítači staví na vědeckém tvrzení o konečnosti života. Smrt těla se podle nich rovná konci všeho bytí. Nutno podotknout, že tento přístup je poměrně nový. Datuje se asi dvě stě let zpátky do doby osvícenství, kdy věda založená na empirii překonala náboženská dogmata.

Podle skeptiků jsme se s faktem definitivní konečnosti života nedokázali vyrovnat, a proto inklinujeme k alternativním teoriím o přežití duše a mysli. Lze dokonce spekulovat o tom, že potřebu víry v duchovní svět máme zakódovanou v genech. A tak, dle slov malověrných, se i v čase postmodernismu víra v reinkarnaci a minulé životy šíří dál, aniž by bylo možné tento fenomén vědecky potvrdit.

Život je víc než věda

Ponechme stranou pochybovačný postoj vědců a zaměřme se na tři důležité skutečnosti:

1. Minimálně čtvrtina světové populace věří v nesmrtelnost duše a reinkarnaci.
2. Po celém světě se objevují případy lidí, kteří si vybavili vzpomínky na své minulé životy.
3. Poznávání minulých životů má terapeutické účinky.

Minulé životy v přítomné mysli

Ač si to běžně neuvědomujeme, informace z minulých životů máme uloženy v podvědomí. Důvod je prostý. Kdybychom si měli dennodenně připomínat vše, co jsme kdy prožili, byla by naše mysl zcela zahlcená a neschopná soustředit se na aktuální život. Přesto jsou chvíle, kdy je žádoucí do minulosti nahlédnout. Například tehdy, neseme-li v sobě traumatizující zážitek, jenž potřebujeme dodatečně zpracovat.

Pro tyto účely se využívá tzv. hlubinná regresní terapie. Pod vedením zkušeného léčitele či psychologa je klient uveden do meditativního stavu alfa, jenž připomíná relaxační fázi těsně před usnutím (Nejedná se o hypnózu!). V tomto rozpoložení je možné vhlédnout jak do vzpomínek na rané dětství, tak na minulé životy. Události z podvědomí se vynoří ve vědomí. Po znovuprožití a pochopení dávných příčin současných problémů se dostaví intenzivní prožitek psychické i fyzické úlevy.

Vzpomínky na minulost

Vzpomínky na minulé inkarnace přicházejí i spontánně, a to zejména u malých dětí. V zemích, kde je víra v reinkarnaci historicky zakořeněna, se nad tímto jevem nikdo nepozastavuje. V naší kultuře jde stále o ožehavé téma. Naštěstí přibývá rodičů, kteří jsou vůči víře v nesmrtelnost duše otevřenější a nezavrhují výpovědi svých potomků jako čiré fantazie.

Je zajímavé, že schopnost rozpomínat se na minulé životy postupně mizí. Kolem sedmého roku věku se dětem vzpomínky přestanou vybavovat a některé časem zcela zapomenou, že dané prožitky kdy měly.

Setkáte-li se s tímto jevem osobně, buďte ve svém chování opatrní. Nepokládejte dítěti konkrétní otázky. Nesnažte se vynucovat si odpovědi. Dítě by si mohlo začít vymýšlet, jen aby uspokojilo vaše očekávání. Raději pozorně naslouchejte, výpovědi zapisujte, a nakonec dítěti vysvětlete, že minulost patří minulosti a nyní je třeba žít přítomností.

Hlasy předků

Ať již v reinkarnaci věříte nebo nikoliv, nelze popřít, že každý z nás má v sobě minulé životy svých předků. Naše DNA je rodinnou kronikou všech generací, které nám předcházely. Navíc jsme podle Carla Gustava Junga vybaveni kolektivním nevědomím (viz Archetypy – Duševní dědictví lidstva), tedy dědičnou pamětí lidstva, jejíž obsah je dán zkušenostmi těch, kdo žili před námi.