Buddha: Cesta k osvícení, nirváně a uvolnění od utrpení

Není buddha jako buddha. Být buddhou neboli osvíceným či probuzeným znamená pochopit pravou povahu věcí i lidské existence, dosáhnout nirvány, a zbavit se utrpení vymaněním se z koloběhu smrti a znovuzrození. Tím z buddhů, který svým příběhem inspiroval nejvíce lidí a je považován za zakladatele buddhismu, byl legendární Siddhártha Gautama. Buddha, psáno s velkým B!

Fakta versus mýty

O životě Siddhárthy Gautamy se ví jen velice málo. Dostupné informace pramení z několika zrekonstruovaných životopisů, jež se opírají o kompilaci různých historických zdrojů. Základním pramenem je tzv. Pálijský kánon ze Srí Lanky, který byl sepsán v prvním století před Kristem a jenž zachycuje do té doby pouze ústně tradované principy Buddhova učení. 

Nejstarší doložené texty zpracovávají jen dvě části Siddhárthova života, a sice počátky jeho učitelské činnosti a poslední dny před smrtí. Mezi vědci panuje názor, že ale ani tyto zprávy nelze chápat jako spolehlivá historická fakta. Předpokládá se, že jde o intenčně vyfabulované výklady pozdější buddhistické obce, které měly za cíl vylíčit Buddhu jako zázračnou osobu a zároveň usnadnit věřícím porozumění jeho učení.

Legenda o Buddhovi

Mládí na královském dvoře

Legenda o Buddhovi praví, že se narodil jako Siddhártha Gautama, princ a syn krále Šuddhódana, který vládl v oblasti dnešního jižního Nepálu. Rok narození není přesně znám a spekuluje se o rocích 563, 558, případně 480 před Kristem. 

Siddhártha byl vychováván jako bohatý šlechtic. Dostalo se mu dobrého vzdělání i dostatečného prostoru pro zábavu a radovánky. Přesto žil v nepravdě a v nevědomosti. Byl takříkajíc neprobuzený. Král Šuddhódan se rozhodl chránit syna před všemi strastmi – před nemocí, stářím i smrtí. Nutil jej žit jako ptáka ve zlaté kleci a nedovoloval Siddhárthovi opustit hradby paláce ani na jediný den.

Setkání se žebravým mnichem

Otcovo srdce se obměkčilo, až když bylo Siddhárthovi 29 let. Tou dobou měl již ženu a dítě, ale touha poznat okolní svět nebyla o nic menší. Šuddhódan se i tentokrát pokusil syna obelstít a nařídil odstranit z okolí paláce vše, co považoval za zlé a nevhodné pro princovy oči. Zásahem bohů byly však otcovy záměry zmařeny, a Siddhártha poprvé uzřel starce, nemocného i mrtvého. Nejvíce jej ale ovlivnilo setkání se žebravým mnichem. Ač byl chudý, starý a churavý, působil klidným a vyrovnaným dojmem. Siddhártha si uvědomil, že víra, respektive stav mysli, je lékem na lidské trápení. 

Sám byl ale střetem s realitou natolik ochromen, že upadl do velké duchovní krize. To, co za hradbami paláce viděl, jím natolik otřáslo, že ztratil pevnou půdu pod nohama. Jeho dosavadní život pozbyl smyslu. Rozhodl se opustit rodinu a odejít z pohodlí královského paláce. Drahé šaty vyměnil za prostý oděv a vydal se na cestu, jejímž cílem bylo najít odpovědi na otázky, které jej tížily.

Na cestě za osvícením

Během svého putování se Siddhártha pokoušel pochopit, v čem tkví lidské utrpení a jak se jej zbavit. Nejprve oslovil náboženské učence, ale informace, které získal, nestačily k tomu, aby nasytily hlad jeho srdce. Poté se vydal cestou přísné askeze, ale ani v druhém případě nenalezl, co hledal. Navíc vážně onemocněl a na prahu života a smrti si uvědomil, že nejmoudřejší cestou je tzv. střední stezka, tj. život na půl cesty mezi absolutním odříkáním a nezřízenou nestřídmostí. 

Siddhárthova pouť za poznáním trvala šest let. Jejím završením se stal pobyt ve městě Bódhgaja. Zde usedl třiceti pětiletý Siddhártha pod fíkovník a mínil tak zůstat až do chvíle, než dosáhne probuzení. Po dlouhém čase stráveném v meditacích uzřel tzv. Čtyři vznešené pravdy a stal se Buddhou (Osvíceným). Zbavil se utrpení, pozbyl touhy po pomíjivých věcech, uzřel pravdu a vymanil se z koloběhu reinkarnací (Více o reinkarnaci v článku Minulé životy).

Učení o dharmě

objektivním vyjádřením světového řádu a univerzálních mravních zákonů. Buddha tyto principy nestvořil, ale pouze „znovuobjevil“ skrze své osvícení. 

Základní myšlenkou, jíž se Buddha snažil šířit, je nezbytnost osvobození se od utrpení. Hlásal, že se jej můžeme zbavit jen usilovnou prací, nikoliv náboženskou vírou. Prostředkem k dosažení nirvány, tj. stavu osvobození se od všeho negativního, jsou Čtyři vznešené pravdy. S jejich pomocí se naučíme rozpoznat utrpení včetně jeho příčin. Dozvíme se, jak se s ním vyrovnat a odhalíme, jakými kroky lze dojít až k jeho úplnému odstranění.

O buddhismu obecně

Buddhismus není náboženství, jak se mnohdy mylně uvádí. Jedná se o neucelený filosofický systém vycházející z kázání a poučení, která reflektují kulturu a duchovní atmosféru indické společnosti v šestém a pátém století před Kristem. Buddhisté neuctívají boha Stvořitele. V jejich představách o řádu světa taková bytost ani neexistuje. Cílem věřících je dosáhnout prožitku absolutní pravdy, tzv. probuzení, a osvobození se od věčného utrpení.