Základním rysem holistického myšlení je vnímání světa v jeho komplexnosti a provázanosti. Funkční závislost dílčích subsystémů, jakož i síť kontrolních a ochranných mechanismů činí z planety Země ideální místo pro život. Na úrovni mikrokosmu je holistické pojetí přístupem, jenž nahlíží na jednotlivce jako na entitu tvořenou hmotným tělem, nehmotnou duší a energiemi z prostředí.

Holismus

S holistikou úzce souvisí holismus (z řeckého holon = celek), filosofický směr počátku 20. století, který navazuje na holistické myšlenky starořeckého filosofa Aristotela. Ten již ve 4. století př. n. l. hlásal, že celek je více než suma částí a význam každé části se vyjeví teprve ve vztahu k celku. 

Podle holismu je nemožné vysvětlovat vlastnosti systémů skrze deskripci jejich struktur. Teprve seskupením vzniká kvalita, která sumu obohacuje o další vlastnosti. Stejně tak se holismus staví proti specializaci ve vědě. Striktní dělení na vědecké obory považuje za mylné, neboť cílem všech odvětví je zkoumání a poznání téhož velkého celku – světa, potažmo vesmíru.

Holistická medicína

Holistický přístup se nejčastěji skloňuje v souvislosti s alternativní medicínou. Mezi tzv. celostní směry se řadí např. tradiční čínská medicína, Ayurvéda nebo Feng Shui. Tyto východní léčebné systémy a učení posuzují člověka a jeho zdravotní stav holisticky, tedy ve smyslu provázanosti fyzického zdraví s psychikou a vnějšími vlivy. 

Sjednocujícím prvkem celostních praktik je práce s univerzální kosmickou energií. Při volném průtoku organismem léčí a vyživuje tělo, harmonizuje mysl a chrání před nežádoucími vlivy z prostředí. 

Celostní medicína klade důraz na prevenci. Nemoc vnímá jako vychýlení z rovnovážného stavu v důsledku narušeného toku vitální energie. V takovém případě se soustředí na léčbu příčin, nikoliv symptomů, a usiluje o návrat k harmonii.

Holismus v psychologii

Holistické myšlení se počátkem 20. století objevilo nejen ve filosofii, ale též v psychologii.  V Německu byla zformována tzv. Gestalt psychologie (z německého die Gestalt = tvar), jejímž centrem zájmu se staly kognitivní procesy. Podle gestaltistů směřuje vše živé k tvarům, celkům. Každý vjem je kognitivním celkem, nikoliv pouze sumou počitků. Tendence k celistvosti (sjednocenosti, dokonalosti) ovlivňuje a zkresluje naše vnímání reality. Gestaltisté prosazovali nutnost přítomného myšlení. Minulost ani budoucnost nelze plně a smysluplně prožít. Cílem Gestalt terapie je uvědomění si vlastních pocitů v přítomném okamžiku a celkové poznání vlastního Já.

Uplatnění v běžném životě

Holistické myšlení nespadá pouze do sféry společenských věd nebo léčitelství. Holistický náhled a přístup k řešení problémů lze implementovat i do běžného života. Základním předpokladem je schopnost nahlížet stavy a děje v kontextu všech působících faktorů a jejich případné provázanosti.