Patchwork rodina – o co se jedná a může to fungovat?

Patchwork neboli sešívané rodiny boří v posledních letech zažité představy o tradiční rodině. Úhrnná rozvodovost se v České republice pohybuje již delší dobu okolo 50%. Obdobný trend v rozpadu partnerských vztahů lze očekávat i u těch, kdož žijí „na psí knížku“, třebaže chybí statistická data.  Není tedy s podivem, že lidé zakládají rodiny na druhý, třetí i další pokus.

Vznikají tak vztahové propletence vlastních a nevlastních rodičů, prarodičů, dětí a sourozenců, jakož i vazby na nové rodinné konstelace bývalých partnerů. Ke starému se přišívá nové, chybějící se záplatuje, nic se nevyhodí, jen některé stehy jsou možná pevnější než jiné. Stejně jako když šijete patchworkovou deku.

Naděje na nový vztah

Patchwork rodina vzniká tam, kde se sblíží lidé, z nichž si již alespoň jeden prošel manželstvím nebo vážným vztahem. Do nového svazku navíc vstupuje s jedním nebo více dětmi. Pouze tito dva, tyto pomyslné nitě, se pro vytvoření nové rodiny rozhodli dobrovolně, a jsou těmi, kdož k sobě chtějí přišít nové dílky. Ostatní příbuzní se tomuto plánu větší či menší měrou přizpůsobují, přičemž o kvalitě vztahů a spokojenosti všech zapojených osob rozhoduje vícero faktorů. Podle psychologů trvá minimálně dva roky, než se tzv. záplatované rodiny skutečně sžijí/sšijí.

Vlastní a cizí

Z praxe víme, že i poslepované vztahy mohou být základem pevné rodiny.  Patchwork není výdobytkem moderní doby, ale typem rodinného soužití, které se již v minulosti mnohokrát osvědčilo. Rozdíl je v tom, že dříve se nové svazky uzavíraly až po smrti manžela či manželky. Nebylo výjimkou, když se sezdali dva ovdovělí, ať již s dětmi či jako bezdětní. Rodina bývala hlavně ekonomickou jednotkou, v níž materiální zajištění a biologické vazby hrály důležitější roli než emoce a sociální potřeby.

I dnes je pro mnohé nesnadné překonat sklon upřednostňovat vlastní, tj. pokrevní, příbuzné nad ty vyženěné, vyvdané či získané mimomanželským vztahem. Přesto se zdá, že transformace, kterou současná středoevropská rodina prochází, s sebou přináší pozitivní změny i v tomto směru. Nemůžeme paušalizovat, ale potřeba harmonických mezilidských vztahů se jeví být silnější než genetická spřízněnost. Obzvláště tehdy projevují-li nám noví členové rodiny větší lásku, zájem a ochotu pomoci než ti, kteří jsou naší vlastní krve.

Co si myslí prarodiče

Vyrovnat se s novou podobou rodiny bývá často obtížné především pro starší část příbuzenstva, tedy prarodiče a praprarodiče. Samozřejmě musíme odlišit rodiny, kde se babička s dědou řadí mezi zachovalé padesátníky (nebo i mladší), od těch, kde se věk prarodičů pohybuje okolo 70 let a více. Jde o rozdíl více než jedné generace, což se pochopitelně odráží v názorech i zkušenostech. Dá se říci, že čím starší ročníky, tím spíše můžeme očekávat nepochopení pro rozvod či rozpad vztahu, a následně komplikovanější přijetí nových zeťů, snach, vnoučat a pravnoučat. Přesto i zde platí, že dostatek času, upřímná náklonnost, sympatie a především tolerance pomohou případné počáteční nesváry překonat.

Děti tvé, mé, naše, sourozenci

Tím, že si partneři přivádí potomky z předchozích vztahů, vystavují  děti několikanásobnému stresu. Počínaje ztrátou nebo omezením kontaktu s jedním z rodičů, přes v podstatě nucené soužití s neznámými lidmi. K tomu připočtěme sdílení společného prostoru a věcí, jakož i možnost, že z nového vztahu vzejdou společní potomci a tedy další, tentokrát poloviční, sourozenci.

Dítě není malý dospělý. Neřídí se logikou a neumí dlouhodobě plánovat a předpokládat budoucí benefity. Je spontánní, žije přítomností a ovládají je emoce. Potřebuje se cítit bezpečně a milovaně. Jakýkoliv extrém je chybou. Budete-li jako nevlastní rodič příliš benevolentní, ztratíte respekt. Budete-li přísní a nekompromisní, sklidíte místo důvěry a lásky, strach a odpor.

Držte se toho, že dítě potřebuje cítit lásku a řád. Vytvořte všem dětem, jež budete vychovávat, bezpečnou zónu s pravidly, která budou pro všechny schůdná. Každá rodina má své zvyky. Nevnucujte novým příbuzným ty své a nenechte si podsouvat ty jejich, pokud vám nevyhovují. Hledejte kompromisy. Snažte se být vůči všem spravedliví a totéž chtějte od druhých. Nikdo není lepší ani horší. Každý je jiný a záleží jen na toleranci všech zúčastněných, bude-li váš patchwork fungovat. Možná se vaše děti nikdy zcela nespřátelí. To se nedá vynutit. Můžete je ale vést k tomu, aby respektovaly jeden druhého.

Bývalí partneři

Pokud patříte mezi tradicionalisty a zachováváte klasickou podobu rodiny, můžete si relativně snadno žít uzavření v bublině malé nukleární rodinky (rodiče a děti). Jestli jste ale členem patchwork rodiny, máte nejspíš čtyři babičky, tři dědečky, dvě matky, dva otce, jednoho či více vlastních sourozenců, k tomu několik nevlastních a pár polovičních. Navíc bezpočet strýčků a tetiček včetně neurčitého počtu dalších vzdálených, vzdálenějších až nejvzdálenějších příbuzných, ke kterým vás pojí pokrevní, úřední, sociální a bůhvíjaké jiné vazby. V takovém případě dost často putujete z jednoho patchworku do jiného, ať již v rámci soudem nařízených návštěv nebo proto, že jednoduše chcete. Jenže všude to mají trochu jinak.

Kombinované rodiny se vyznačují tím, že propojují více rodinných kultur. Děti vychovává větší počet dospělých, než je obvyklé, přičemž co rodič/prarodič, to názor na výchovu. K tomu v  každé domácnosti fungují jiná pravidla. Může jít např. o domácí povinnosti, společné trávení času, výživu, sport nebo večerku. Jednotlivé rodiny, které mezi sebou skrz vztahovou provázanost kooperují, se mohou lišit finančním a sociálním zázemím, celkovým životním stylem a hodnotovým žebříčkem. Jak s tím naložit, aby každý vycházel s každým?

Kompromisy, tolerance a trpělivost. Zdá se, že bez těchto tří klíčů zámek ke spokojenému životu neodemknete. Důležité je si uvědomit, že bývalí partneři jsou stále součástí vašeho života, neboť jsou navždy spjati s vašimi ratolestmi. Ať už máte vztahy jakékoliv, neočerňujte se navzájem před dětmi, neboť oni jsou tím, koho by to ranilo. Snažte se nehodnotit a nekritizovat život své bývalé rodiny, ani kvalitu vztahů, které v ní v současné době panují. Uvědomte si, že pouze spoluprací a vzájemným pochopením lze předejít tomu, aby se z vašich rodinných konstelací stal chaos. Dáte tak nejen dobrý vzor svým dětem, ale budete mít  důkaz i pro vlastní rodiče a prarodiče, že si ve svém životě počínáte správně. I kdyby na několikátý pokus.