Druidové: Tajemní průvodci keltské moudrosti a tradic

Tajemní a mocní druidové platili za nejvyšší představitele keltské inteligence. Tito reprezentanti jedné z nejvýraznějších kultur doby železné plnili funkci kněží, rádců, soudců, věštců i bardů. Třebaže čas dávno proměnil jejich těla v prach, moudrost starých druidů k nám proniká i nadále skrze báje, mýty a pohádky.

Ti, kdo mnoho ví a vidí

Význam slova druid se dříve odvozoval od starořeckého drys neboli duby. Této interpretaci nahrával fakt, že keltské náboženství bylo silně provázané s přírodou a dubové háje sloužily k posvátným účelům. V dnešní době se lingvisté kloní k názoru, že označení druid má jazykové kořeny až v praindoevropštině a znamená ten, kdo mnohé ví či vidí.

Na vrcholu keltské hierarchie

Keltové vynikali válečnickou povahou. Vyznávali polyteismus a krom bohů uctívali lesní duchy, stromy a prameny. V průběhu prvního tisíciletí př. n. l. migrovali Evropou a snažili se obsadit strategická území. Postupně se usadili od Portugalska až po Turecko. V prvním století př. n. l. byli ale téměř z celé pevninské Evropy vytlačeni Římany a domovinou se jim staly Britské ostrovy.

Jedním ze základních rysů keltského náboženství byla víra v reinkarnaci. Duše zemřelých odcházely do podsvětí na dobu „dočasnou“, po jejímž uplynutí se vracely zpátky na zem zrozeny v novém těle. Toto pojetí víry motivovalo válečníky nebát se smrti a hrdinně bojovat za zájmy svého kmene. 

Elitní postavení uvnitř keltské společnosti bylo vymezeno duchovním = druidům. Stáli nad vojenskou i politickou mocí, ovlivňovali kmenové vůdce a zastávali roli soudního tribunálu.

Býti druidem

Při popisu druidů a jejich role v keltských společenstvích se v mnohém opíráme o dohady a hypotézy. Keltské písemné památky se nám bohužel nedochovaly. Druidové si i přes svou znalost písma předávali znalosti jen ústně. Nezbývá tedy než čerpat ze spisů antických autorů a pozdějších, převážně irských, epických bájí. 

Kdo, v jakém věku a za jakých podmínek mohl nastoupit dráhu druida, není jasné. Přípravná fáze, během níž byl adept vzděláván a iniciován k četným obřadům, trvala až dvacet let. Zdali se druidové odlišovali od ostatních členů kmene krom vzdělání i vzhledem, nevíme. Římský autor Plinius starší uvádí, že keltští kněží oblékali bílý šat.

Privilegované postavení, kterého druidové požívali, vyžadovalo rozsáhlé vzdělání i praktické dovednosti. Mimo jiné věštili budoucnost pomocí numerologie, disponovali rozsáhlými znalostmi astronomie a ovládali taje přírodního lékařství. Traduje se, že úkolem druidů bylo motivovat válečníky k boji pomocí magických zaříkávadel a připravovat jim nápoj, po jehož požití necítili bolest. 

Tajné obřady

Veškeré druidské praktiky byly neveřejné a odehrávaly se v posvátných dubových hájích. Posvátné bylo též jmelí, jež podle legendy sklízeli zlatým srpem. Keltové považovali tuto parazitickou rostlinu za dar bohů a věřili, že přináší štěstí. Podobně jako duchovní jiných starověkých etnik, usilovali druidové o přízeň bohů a předkládali svým modlám oběti. Zpravidla se jednalo o rituálně usmrcená zvířata, ve zvláštních případech o oběti lidské. 

Jedním z hojně rozšířených mýtů o druidech a Keltech obecně je tvrzení, že stáli za vznikem menhirových staveb. Památky tohoto typu jsou však o stovky let starší než celá keltská kultura. Archeologické výzkumy nicméně potvrzují, že Keltové některá z těchto posvátných míst přejali a využívali pro vlastní náboženské obřady.