Vampyrismus, jeho projevy a zajímavosti

Upíři nebo vlkodlaci

Mýty o vampýrech se v mnoha případech překrývají s lidovou vírou v lykantropii (Článek věnovaný tomuto tématu k přečtení ZDE.), tedy ve schopnost přeměny lidské bytosti ve vlkodlaka. Zároveň bývá vampyrismus spojován s čarodějnictvím. S touto skutečností souvisí fakt, že hon na čarodějnice vrcholící v 16. a 17. století se v následujících dvou stoletích přetransformoval právě do pronásledování upírů.

Fatální omyly

Podobně jako víru v jiné nadpřirozené bytosti, lze i vznik vampyrismus přičíst na vrub dřívější nízké vzdělanosti, náboženskému tmářství, vlivu pohanských tradic a sociologické potřebě potírat společného nepřítele. Svůj podíl měla bohužel i nedostatečná lékařská péče a omezené medicínské znalosti. Je velkou tragédií, že v minulosti docházelo i k pohřbům zaživa. Ti, co domnělého nebožtíka ohledávali, nejednou nerozeznali katatonický stav (relativně bez známek života) od skutečného exitu. Pozdější otevření hrobů takových nešťastníků, kteří se v rakvi probudili a marně bojovali o život, legendu jen podpořilo. Jejich těla byla nalezena v nepřirozené poloze, navíc znečištěna krví – ovšem vlastní.

Draculova nemoc

Protože platí, že na každém šprochu …  předpokládá jedna z teorií, že inspirací mýtu by mohla být vzácná dědičná metabolická porucha zvaná porfyrie neboli Draculova nemoc. Její projevy sice odpovídají spíše moderní představě o upírech, ale za zmínku jistě stojí. Toto onemocnění způsobuje nadměrný únik železa, jež je vyplavováno močí. Postižení trpí přecitlivělostí na sluneční záření, které jim způsobuje nevratné změny na kůži a nadměrné ochlupení. Nemocným se po těle objevují krevní sraženiny a v důsledku obnažení dásní jim vystupují zuby. Pacienti s porfyrií mívají spánkové poruchy, objevuje se u nich epilepsie, jejich pleť je až mrtvolně bledá a dochází u nich ke znetvoření nosu, rtů a uší.

Porfyrie by navíc osvětlila původ pověry o upírech a česneku. Česnek rozpouští krevní barvivo a brání jeho obnově. Pro postižené touto chorobou tak znamená smrtelné nebezpečí.

Z člověka vampýrem

Tradiční způsoby proměny

Škála možností, jak se proměnit ve vampýra, je poměrně bohatá. Snad každý si vybaví nějaký filmový či literární hororový příběh, v němž se upírem stane ten, kdo sám padl jinému za oběť. Alternativou je vypití krve upíra. Živým mrtvým se může stát dále ten, koho proklel kněz či kdo sám proklel Boha. Typickým příkladem je též proměna v případě násilné smrti nebo smrti nečisté (poprava, sebevražda). Ve všech těchto případech není duše zemřelého s to dojít klidu. Stejně jako u lykantropů se uvádí, že k transformaci dojde, pokud umrlci přeběhne přes hrob pes, kočka nebo kohout.

Nedůvěra k odlišnostem

Z vampyrismu byly podezírány bylinkářky, osoby osočené z čarodějnictví, lidé narození za výjimečných hvězdných konstelací, postižení lidé, psychicky nemocní a nepokřtěné děti. V podstatě každý, kdo se svým zjevem nebo chováním výrazně vymykal většinové společnosti mohl být z vampyrismu obviněn. Za jeden z méně známých projevů tohoto fenoménu, jenž měl indikovat návrat zemřelého v podobě upíra, byla považována posmrtná erekce.

Jak přeměně předejít

Pověry tvrdí, že přeměně v upíra lze zabránit v čase mezi úmrtím a pohřbem. Mrtvého je nutno vynést oknem, jeho tělo uložit ve skrčené poloze obličejem k zemi a přibít mu rubáš k rakvi (aby jej nemohl žvýkat). Rakev je záhodno zasypat kameny a na hrob vysázet planou růži, která pohřbenému zabrání rov opustit. Drastičtější opatření zahrnují svazování zemřelého a useknutí hlavy a končetin. Hlava by v ideálním případě měla být pohřbena na jiném místě než zbytek těla či spálena.

Charakteristické rysy

• Vzhled upírů se v mnohém podobá lidskému. Tělo však mohou mít pokryté srstí a mezi jejich schopnosti se řadí přeměna ve zvíře.
• Vyznačují se tmavýma, zelenýma nebo rudýma očima a bledou pletí.
• Vynikají silným sexuálním apetitem, který uspokojují ve spojení s lidmi.
• Tělo vampýrů v hrobě netleje, naopak zůstává měkké a pružné.
• Vampýři vynikají skvělým zrakem a sluchem.
• Jejich tělo nepodléhá stárnutí, popř. stárne mnohem pomaleji než tělo smrtelníka.
• Mají mimořádnou sílu a umí se velice rychle pohybovat. Mohou levitovat a létat.
• Ovládají hypnotické, telepatické a telekinetické schopnosti.
• Upíři neodráží svůj obraz v zrcadle a není možné je vyfotografovat.
• Podle tradičního pojetí je odpuzuje česnek, hostie a kříž.
• Jejich přítomnost způsobuje hromadná neštěstí v podobě morových epidemií a živelných katastrof.
• Blízkost vampýra vycítí nejprve psi, brzy po nich se začnou plašit i ostatní zvířata.
• Původní představy o vizáži upírů výrazně pozměnila západoevropská literatura 19. století. Ta prosadila obraz vyzáblých bytostí aristokratického vzhledu s prodlouženými špičáky, jenž přetrval do dnešních dní.

Smrt nemrtvému

Pro boj s upíry existuje několik tradičních prostředků. Klasickou metodou je vystavení slunečnímu záření a probodnutí srdce opáleným dřevěným kůlem. Dále se doporučuje useknutí hlavy, polití svěcenou vodou (spálí je), usmrcení vysvěcenou zbraní (nejlépe stříbrnou) či celková kremace a následné rozptýlení popele. Nabízí se též zavalení hrobu kameny nebo zalití betonem, zasypání úst zemřelého mákem či kameny, případně uzamčení úst umrlce visacím zámkem.

Energetický vampyrismus

Zvláštním druhem vampýrů jsou, a to bez pochyby i v dnešní době, upíři vysávající energii. Obvykle se jedná o osoby oslabené – stářím, nemocí, stresem, fyzickou únavou. Ty pak vyhledávají přítomnost mladých a zdravých lidí, případně léčitelů a dalších jedinců vyznačujících se dostatkem pozitivní energie. Energetičtí upíři parazitují na svém okolí, vysávají životodárnou energii ze silnějších jedinců, jimž následně způsobují ztrátu dobré nálady a vyvolávají v nich pocit únavy až mdlob. Energetickými upíry bývají nejčastěji lidé, kteří si jsou svého počínání plně vědomi a cíleně si své oběti vyhledávají. V menším měřítku postihuje tento druh vampyrismu osoby, které o svém negativním vlivu na ostatní nemají pouchy. Třetí skupinou energetických vampýrů jsou některé bytosti z astrálních světů.