První adventní neděle a tradice následujícího týdne

Slovo advent se do češtiny překládá jako příchod. Samozřejmě je tím myšlen příchod Ježíše Krista. Půlnocí na Štědrý den je období adventu ukončeno. Začátky adventu se objevily v jižní Gálii a ve Španělsku koncem 4. století. Ve 12. Století se advent stal začátkem nového liturgického roku, který od té doby začíná Vánocemi.

Lidé v minulosti dodržovali v období adventu půst, při kterém se lidé namísto požívání jídla a pití, věnovat rozjímání. V tomto období byla také zakázaná veškerá zábava, tanec i zpěv.

První adventní neděle letos vychází na neděli 2. Prosinec.

Adventní věnec

Už od nepaměti je věnec symbolem vítězství a královské důstojnosti. O věnci se také pojednává v Bibli, kde je označován za projev úcty, radosti a vítězství.  Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je “Světlo světa” (Jan 8,12). Kruhový tvar symbolizuje jednotu, vzkříšení a věčný život.

 V dnešní době se používá zejména k odpočítávání 4 týdnů do Štědrého dne. Obvykle se věnec skládá z jehličnatých větviček ve tvaru kruhu, různých ozdob a čtyř svíček, které se zapalují jedna po druhé každou neděli. Druhá varianta věnce je bez svíček. Tento věnec se na stuhách připevňuje na vchodové dveře.

Barborky

Na svátek Barbory, 4. prosince, se vžila tradice řezání barborek. Nejčastěji se řežou větvičky třešně nebo popřípadě jiného kvetoucího stromu. Když Barborka vykvete do Vánoc přináší do domu radost a dívkám předpovídá v nadcházejícím roce svatbu.

V minulosti nosili Barborky v den svého svátku dárky stejně jako Mikuláš a odměňovaly hodně děti.

Mikuláš 

Čerta, anděla a starého pána v červeném rouchu – Mikuláše Vám asi dlouze představovat nemusím. Myslím, že alespoň každý ho za život alespoň jednou viděl. Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši – biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a proslul svým zbožným životem a dobročinností. Mikulášská nadílka se dodržuje v různých formách ve všech slovanských zemích.

Lucie

Noci upije, ale dne nepřidá. Dříve byl tento den spojován s předením lnu, kdy bylo po celý den předení lnu zakázáno. Která přadlena by neuposlechla, její světnici by naplnily prázdná vřetena, které by komínem seslala Lucie. Lucie kontrolovaly dům od domu zahalené do bílého pláště a dřevěné masky, která je ve tvaru čapího zobáku. Při vstupu do světnice pronášely: „Jdu, jdu noci upiju!“.