Breaking Free: Překonání komfortní zóny pro osobní růst

Život začíná tam, kde končí komfortní zóna, a je lépe litovat toho, co jsme zažili, než toho, co jsme nezkusili. Těmito a podobnými hesly oplývají ústa osobních a motivačních koučů, jejichž počty se rok od roku navyšují. Žijeme v době orientované na zisk a na výkon. Střídmost a pokora platí za známky slabosti a submisivity. Kdo chce něčeho dosáhnout, musí vylézt z ulity bezpečí a posouvat své limity. Nebo ne?

Zóna osobního pohodlí

Komfortní zóna zahrnuje vše, co je nám známé a v čem se cítíme jistě a bezpečně. Utváří se od nejranějšího dětství a sestává z vzorců a programů, jež jsme si pevně osvojili. Komfortní zóna je mentálním prostorem, v němž jednáme přirozeně a automaticky. Chrání nás před stresem a úzkostí, dodává pocity klidu a umožňuje podávat stabilní výkony. V zóně osobního pohodlí upřednostňujeme komfort před progresí a stereotyp před změnou.

Komfort versus osobní rozvoj

Setrváváním v komfortní zóně předcházíme psychické zátěži a nepohodlí. Věnujeme se pouze činnostem, které plně ovládáme. Nic nás nenutí vyvíjet zvýšené úsilí a osvojovat si dovednosti nové. Takový stav může být žádoucí např. ve chvíli, kdy se potýkáme s nemocí. Z dlouhodobého hlediska je ale velmi limitující. 

Fixace na komfortní zónu brzdí naše zájmy, omezuje studijní pokroky a vylučuje kariérní postup. Vede ke ztrátě motivace, rezignaci a prokrastinaci. Redukuje přirozenou touhu po poznání. Vymýtá radost ze života. Rozšířit, popř. zcela překročit, zónu osobního pohodlí znamená vstoupit do sféry osobního rozvoje.

Vstříc lepším zítřkům

Komfortní zóna je jako čokoláda. Pomůže, ale neměli bychom ji vyhledávat příliš často. S trochou nadsázky je místem, kam si duše jezdí odpočinout. K celoročnímu bydlení se sice nehodí, ale je dobré vědět, že se máme kde schovat a zregenerovat síly. 

Čas, který v životě máme, je omezený a je třeba jej smysluplně využít. Mít strach je normální. Každý se někdy bojí snít, selhat nebo zklamat své okolí. To ale neznamená, že máme rezignovat na své touhy a potřeby.

Ano, odchodem z komfortní zóny přichází stres a nepohodlí. Jenže právě překonáním počátečního diskomfortu rozvíjíme své schopnosti a navyšujeme vlastní sebehodnotu. Výstupem se zóny pohodlí se stáváme flexibilnějšími a zkušenějšími. Tváří v tvář novým situacím poznáváme své slabiny i silná místa, rozvíjíme kreativitu a navazujeme nové kontakty.

Z kruhu ven

Je až s podivem, jak často chodíme do práce, která nás netěší, či přetrváváme ve vztahu, jenž nás nenaplňuje, z obavy, že bychom mohli zůstat sami a bez prostředků. Přivykáme věcem, které nás trápí, a bláhově přesvědčujeme sami sebe, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Čím jsme starší, tím méně ochoty ke změně pociťujeme. Frustrace však zůstává. Vykročit z kruhu ven může ale každý! Jak na to?

1. Sepište si seznam věcí, kterých se bojíte a jež vás limitují v osobním rozvoji.
2. Zamyslete se nad tím, zda-li Vaše obavy pramení z nízkého sebevědomí nebo skutečných nedostatků. V prvním případě je potřeba navýšit sebedůvěru, v druhém dovednosti.
3. Postupujte pomalými kroky. Změny, jichž se bojíte, zavádějte postupně, ale v častých intervalech.
4. Snažte se myslet pozitivně. Hledejte si na všem plusové body a vítejte každou výzvu jako příležitost dozvědět se (o sobě) nové věci.
5. Zapojte fantazii a vizualizujte si spokojenější (úspěšnější, hezčí, milovanější) verzi sebe sama.
6. Zevaluujte každou změnu a nezapomeňte při tom na bod čtyři. Na základě vlastní pozitivní zpětné vazby se motivujte k dalším krokům.
7. Neztrácejte čas a elán vymýšlením výmluv. Raději si vytvořte plán krátkodobých i dlouhodobých cílů a realizujte je!