Voodoo – funguje, nebo je to mýtus?

Vzduchem se line nasládlý pach krve a ruce šamana svírají drobnou panenku. Popraskané rty domorodého muže drmolí nesrozumitelné zaklínadlo. Najednou vše utichne, jen mezi prsty starce se zaleskne cosi kovového. Panenka padá k zemi. Z hadrového tělíčka vyčnívá orezlý špendlík. Smrt tomu, koho značí… Asi tak a možná i hůř nás béčkové hollywoodské filmy naučily vnímat voodoo. Realita je ale odlišná.

Víra v sílu přírody

Voodoo není o černé magii. Jedná se o náboženský směr, jehož základní myšlenkou je víra, že veškerý pozemský život řídí duchovní bytosti propojené s přírodními živly. Tito bozi a bůžkové si zasluhují být uctíváni, neb pomáhají lidem a mají moc nad jejich osudy.

Svůj prapůvod má voodoo v západní Africe, v oblasti Beninu, Toga a Nigérie, kde se od dob stavitelů pyramid uctíval a uctívá kult vodun. V Beninu se dnes jedná o státem uznávané náboženství.

Z Afriky do celého světa

Novodobé voodoo si spojujeme s Karibikem. Zde, konkrétně na Haiti, se v 17. století zrodilo jako synkretické náboženství kombinující africké tradice, lidové léčitelství amerických indiánů, římský katolicismus a prvky svobodného zednářství. Prvními stoupenci byli otroci dovezení francouzskými kolonialisty z Afriky, jimž se podařilo utéct před krutým zacházením a jež si v horách vytvořili vlastní komunity.

Odhaduje se, že v dnešní době vyznává a praktikuje voodoo asi 50 milionů lidí. Krom Haiti, kde se jedná o oficiální náboženství, se rozšířilo hlavně do Dominikánské republiky, na Kubu, na Jamajku, do Brazílie a do americké Louisiany.

Mýty o voodoo

Voodoo nemá přesně stanovená pravidla, a v každém státě se podoba rituálů a zvyklostí liší. (Stejné je to v Beninu a dalších místech v Africe, kde lidé vyznávají vodun.) Například pověstné užívání voodoo panenek se praktikuje pouze v Louisianě. Nejedná se přitom o černou magii, nýbrž o léčebnou techniku založenou na akupresuře a akupunktuře.

Mnozí lidé si voodoo spojují s živými mrtvými neboli zombie. Tento mýtus vděčně posloužil řadě filmařů a ti jej na oplátku vtiskli do mysli svých diváků. Jedná se přitom o naprostý nesmysl. Je pravda, že na Haiti a v Louisianě koluje legenda o schopnosti šamanů oživit zemřelé i několik dní po pohřbu, skutečnost je ale mnohem prozaičtější. Zombie jsou lidé pod vlivem jedů a drog, které zpomalují vitální funkce. Někteří užívají tyto látky vědomě a dobrovolně, s pocitem že podstupují magický rituál. Jiní jsou oběťmi vychytralých kněží, kteří své zdrogované ovečky zneužívají pro osobní účely.

Symboly a tradice

Voodoo není jen víra v přírodní božstva. Je to životní styl, který se odráží v celé společnosti. Proniká kulturou, jazykem, vzděláváním, medicínou, filosofií a v podstatě vším, co souvisí s lidskou existencí.

Pravým symbolem voodoo je nádoba s pokličkou. Bývá umístěna na oltáři v chrámě a traduje se, že kde se podívá dovnitř, přivolá na sebe neštěstí. V nádobě tkví vodun neboli duch či božstvo.

S bohy mohou rozmlouvat pouze šamani. Komunikace je možná jen ve stavu transu, k němuž vedle magických rostlin přispívají hudba bubnů a monotónní zpěv přihlížejících.

Znakem voodoo je bílá barva. V protikladu k ní jasně září barva krve, která neodmyslitelně souvisí se zvířecími oběťmi bohům a duchům zemřelých. Do 19. století se obětovali i lidé. Dnes jsou to především kozy, kuřata a kohouti. Zajímavou obětinou je beze sporu palmová pálenka.

V zemích, kde se voodoo a vodun praktikují, není nouze o magické a rituální suvenýry. Jedním z nejznámějších amuletů, který si můžete pořídit je tzv. gris-gris. Jedná se o náhrdelník se třemi tajemnými váčky, který chrání před zlem a přináší štěstí.