Usilujete o návrat partnera, hojnost, očistu karmy nebo zlepšení Vašeho zdraví?
Využijte diagnostiku za 349 Kč, na základě které zjistíme, zda Vám mohu pomoci či nikoliv.

GARANCE VRÁCENÍ PENĚZ!
Pokud diagnostika vyjde špatně a nebudu Vám schopen pomoci, peníze Vám zašlu zpět. 
Diagnostiku objednávejte zde: E-mail: kartar-erik@seznam.cz

Amotivační syndrom – příčiny, rizika a léčba

Jedním z psychologických fenoménů, který se dostal do hledáčku vědců až v posledních šesti desetiletích, je tzv. amotivační syndrom. Pacienti jím stižení vykazují celkové socio-mentální zhoršení, jehož nejvýraznějším projevem bývá ztráta motivace a s ní spojený pokles výkonosti.

Spouštěcí faktory

Jednoznačnou příčinu amotivačního neboli apaticko-abulického syndromu se doposud nepodařilo určit. Nejčastěji se uvádí, že jej podmiňuje dlouhodobé užívání návykových látek, zejména konopných drog – marihuany, hašiše a hašišového oleje. Mnozí autoři od této teze ale ustupují a spekulují o možnosti, že je to právě amotivace a její negativní projevy, co pacienty k abúzu drog přivádí.

Krom uživatelů návykových látek, byl amotivační syndrom opakovaně zaznamenán u osob trpících depresemi či schizofrenií. Navíc bylo potvrzeno, že se může objevit jako vedlejší účinek některých antidepresiv.

Symptomy a rizika

Jak vyplývá z názvu, jedná se zde o problém motivace. Dochází k narušení přirozené touhy a ochoty něco dělat, což může mít fatální následky. Jedinec s amotivačním syndromem nevidí a nezná důvody, které by jej přiměly k aktivitě. Zanedbává tak sebe, i svůj životní prostor. Není s to si uvědomit základní kauzalitu lidských činností (Studujeme, abychom si rozšířili znalosti a dovednosti, chodíme do práce, abychom měli finanční příjem a tím zajištěné existenční podmínky atd.). Je pasivní, apatický, bezcílný a lhostejný.

S amotivačním syndromem souvisí i další změny. Jedná se o pokles pozornosti, úzkost až depresi, anhedonii čili neschopnost prožívat kladné emoce a city, úbytek energie, pokles sexuálního libida a rozvoj introverze. Navíc se přidružuje sklon k izolaci, neboť lidé trpící apaticko-abulickým syndromem nejeví zájem o nikoho a o nic. Pacienti postupně ztrácí ideály, sociální dovednosti, schopnost těšit se na něco a z něčeho, mít zájmy, mít rád. Ztráta zájmů, apatie a neschopnost rozpoznat smysl jednotlivých činností brání jedinci v plánování budoucnosti. Lidé s amotivačním syndromem si neuvědomují, že mají problém, a proto ani necítí potřebu svou situaci řešit.

Léčba amotivačního syndromu

Je zřejmé, že léčba amotivačního syndromu vyžaduje aktivní zapojení nejen nemocného, ale i jeho bližních. Bez jejich podpory by pomoc jen stěží vyhledal. Vždyť není motivován k tomu, aby takový krok podnikl.

Pokud se jedná o uživatele drog, je pro léčbu nezbytné, aby začali abstinencí. Teprve poté je možno zahájit další léčbu. Pomoci mohou psychofarmaka, i když lépe je zvolit psychoterapii. Nejúčinnější bývá individuální a skupinová kognitivně behaviorální terapie. Pacienti se díky ní pozvolna opětovně zařadí do běžných aktivit a mohou své zkušenosti sdílet s lidmi, kteří prochází podobnou životní situací.

Doufám, že se Vám článek líbil - Kartář Erik

Doufám, že se Vám článek líbil - Kartář Erik

Další zajímavé články