S leností se občas pere každý z nás. Jde o naprosto přirozený projev únavy nebo nelibosti z činnosti, která se od nás očekává. Co když ale přeroste v každodenní problém, který nás snižuje v očích ostatních a nedovoluje nám plně uplatnit náš potenciál? Týká-li se právě vás, zkuste se inspirovat našimi radami, jak lenost překonat a pracovat efektivněji.

Praví lenoši o změnu nestojí

Lenost je důsledkem, nikoliv samotným problémem. Projeví se jako dlouhodobá tendence k nečinnosti, jež vede k únavě, apatii a energetickému zablokování. Lenost v pravém slova smyslu je pohodlností a neochotou k aktivitě, která svému nositeli vyhovuje a nevyvolává v něm nepříjemné pocity. Obvykle je způsobena nedostatečnou motivací. Dotyčný je se svým životním stylem spokojen a nezabývá se záporným sociálním statutem, který tímto přístupem získává. Lenost si zosobňuje jako stálý povahový rys.

Prokrastinace a výčitky svědomí

Lidé trpící sklonem k nečinnosti, jež ale touží svůj handicap napravit, trpí tzv. prokrastinací. Chronické odkládání povinností na pozdější dobu a chorobná tendence neplnit si své povinnosti včas v nich vyvolávají výčitky svědomí, pocity selhání a ztrátu důvěry ve své schopnosti. Prokrastinace je zlozvyk, který lze vůlí překonat.

Nejčastěji si jej osvojí dospívající mládež vystavená silně autoritářské výchově. Rodiče, kteří svým dětem jen nařizují a kontrolují jejich výkony, nedávají potomkům prostor, aby si zvnitřnili vlastní pohnutky k aktivitě a zodpovědnosti a řídili se jimi. Do budoucna si odnáší sklon vymlouvat se, že nejlépe se jim pracuje pod stresem a hrozbou trestu. Nicméně pravda je taková, že kvalita jejich výkonů se s časovým presem nijak nemění a oni pouze mrhají svými schopnostmi.

Prokrastinace bývá též jedním ze symptomů syndromu vyhoření. Ten je zapříčiněn psychickým a fyzickým vyčerpáním a ztrátou motivace, obvykle v zaměstnání. Nutno zmínit, že prokrastinace pokles vitality jen prohlubuje, neboť člověka neustále pronásledují myšlenky na úkoly, které má vykonat a k nimž se nedokáže přimět. Na druhou stranu existují i takoví jedinci, v nichž stres vyvolává euforii a kteří prokrastinaci praktikuji se zalíbením.

Lenost není deprese aneb díky za každou další aktivitu

Pojem lenost bychom neměli dále zaměňovat s nečinností osob trpících psychickými poruchami. I tito lidé prožívají apatii a pocity velkého vyčerpání. To je však podmíněno jejich nepříznivým zdravotním stavem. Navíc může tendence k pasivitě pramenit z utlumení medikamenty. Pacienti s depresemi jsou na rozdíl od „pouhých lenochů“ vděční za každou činnost, jež dokáží samostatně vykonat, protože pro ně znamená pozitivní posun v léčbě.

Jak se sklony k nečinnosti zatočit

1. Přestaňte se vymlouvat a připusťte sobě i před druhými, že máte problém.
2. Odhalte příčinu/y své lenosti.
3. K činnosti se nenuťte. Přenastavte si v mysli přístup k povinnostem a berte je jako výzvu, kterou CHCETE přijmout. I malá aktivita, ke které se namotivujete, vám pomůže překonat letargii, ve které se dlouhodobě nacházíte. Dojde k rozvolnění zablokované energie, a každá další činnost pro vás bude snazší a snazší.
4. Je-li vaše tendence k nečinnosti způsobena nedostatkem energie, řešení spočívá v pravidelném denním režimu, dostatečném spánku, správné výživě a zařazení pohybových aktivit.
5. Uvědomte si, že nadměrný perfekcionismus škodí. Pokud vás od práce odrazují překážky, u nichž očekáváte, že nastanou v průběhu realizace, nikam se neposunete. S možnými riziky a chybovostí se potýká každý.
6. Udržujte kontakt s přáteli. Poskytnou vám psychickou podporu a budou vám nejlepším dokladem toho, že každý z nás se potýká s nějakými problémy. Na druhou stranu je jen málokomu příjemné, aby jej přátelé považovali za lenocha a povaleče. Vaši bližní vám budou skvělou motivací k tomu, abyste svůj postoj změnili.
7. Nenechte se strhnout a stresovat uspěchaností doby. Práci si rozdělte do menších časových úseků, velký úkol na vícero menších. Budete-li pracovat po etapách, kterým učíte přesný časový harmonogram, dostaví se po každém splněném úkolu radost z práce, která vás bude motivovat do další činnosti.
8. Jsou povinnosti a domnělé povinnosti. Eliminujte množství aktivit jen na ty nezbytně nutné.
9. Přemýšlejte o důsledcích své nečinnosti (despekt okolí, zdravotní rizika, snížená kvalita života, …) a výhodách, které by vám přinesla větší aktivita (lepší sociální statut i sebehodnocení, vyšší příjmy, pestřejší životní styl, …).
10. Přestaňte se podceňovat. Naučte se chválit sami sebe a odměnit se.
11. Při práci se nerozptylujte. Jistě, každému je milé, může-li si své pracoviště nějak zútulnit. Budete-li však obklopeni fotografiemi, citáty, obrázky vašich dětí, dekoračními soškami, květinami a bůhvíčím ještě, těžko se budete na práci soustředit. Zapnuté rádio, mobilní telefon a sociální sítě vás k plnění povinností asi také právě nepoženou.
12. Pamatujte, že druhé nezměníte, ale svůj život máte plně ve svých rukou. Obklopujte se a inspirujte se úspěšnými lidmi. Nikdy není pozdě vykročit z kruhu ven a začít žít jinak a lépe.
13. S motivací k činnosti vám pomůže pravidelné recitování manter (Bližší informace ZDE.) a vizualizace. Předem si promyslete, co a jak uděláte, a spojte si tyto představy s příjemnými pocity.
14. Po vykonané práci si dopřejte zasloužený odpočinek.