Wabi Sabi – Uvědomění si své skryté krásy

Wabi Sabi je termín vycházející z japonské estetiky, kterým se označuje vnímání krásy a jenž svou stopu zanechal napříč celou japonskou kulturou. Nejedná se ale o přístup nám Evropanům důvěrně známý, tedy o krásu ztotožňovanou s mládím a dokonalostí, ba právě naopak. Koncept Wabi Sabi je založen na umění ocenit vnitřní a přirozenou krásu věcí danou jejich autentičností, jedinečností a stářím. Neboť jak praví klasik – nic netrvá věčně …

Pojem Wabi Sabi

Výraz Wabi Sabi nelze jednoznačně přeložit. Wabi můžeme chápat jako odchod do ústraní, odklon od perfekcionalismu a materialismu, jenž vede k uvědomění si a přijetí nedokonalého a pomíjivého. Slovo Sabi lze interpretovat jako výraz pro proces stárnutí neboli zub času, který hlodá a přináší s sebou různé vzhledové i charakterové změny. Spojením těchto přístupů vzniká filozofie založená na hlubším vnímání krásy, jejímž principem je ocenění jednoduchosti, nedokonalosti, pomíjivosti a přirozenosti.

Wabi Sabi ve vztahu k přijímání vlastního života

Myšlenky Wabi Sabi jsou provázané s buddhistickým učením. Toto umění nám připomíná, že život je neodmyslitelně spjat s pomíjivostí a utrpením a že nedokonalost lidská i věcí je přirozenou stránkou naší existence. Pokud se smíříme sami se sebou, přijmeme, že jsme omylní, chybujeme a každý z nás je v jistých ohledech nedokonalý, nalezneme vnitřní klid. V takovém rozpoložení se snáze odpoutáme od materiálního života a doceníme krásu, jíž se nám dostává v přírodě a z vesmíru. Mějme se rádi takoví, jací jsme. Nemarněme život touhou po dokonalosti a majetku, nýbrž soustřeďme se na důležité věci – mějme úctu sami k sobě i k druhým.

Interiérová architektura

Od 20. století je umění Wabi Sabi vnímáno západní společností nejčastěji ve spojení s interiérovou architekturou. V dnešní době je tento přístup velice módní, což s sebou ale nese riziko, že v zájmu komerce může být myšlenka Wabi Sabi pokřivena. Obecně platí, že při zařizování interiérů se vychází z přístupu vzdušnost – skromnost – jednoduchost. Byty a domy se vybavují nábytkem a předměty, které pro jejich majitele symbolizují nějaký příběh, zkušenost či vzpomínku. Prostor se nechává co nejvíce otevřený, zastavění nábytkem je minimální. Mezi užitými materiály a barvami převládají přírodniny. Přednost mají staré, ale kvalitní předměty. Takzvané vady na kráse jako praskliny, oprýskaný nátěr nebo osahaná místa jsou vítány.

Předměty chřadnou stejně jako my lidé. Skrz své šrámy nás upomínají, že čas stále běží a není radno jej marnit. Přesto je i stáří krásné, vždyť v sobě nese celý život!