Třebaže se jedná o jednu z méně frekventovaných fobií, je achluofobie (chorobný strach ze tmy) či spíše nyktofobie (chorobný strach z noční tmy) nepříjemnou úzkostnou poruchou, která postihuje děti i dospělé a doslova nedá mnohým z nich spát. Často se objevuje v kombinaci s hypnofobií neboli chorobným strachem z usnutí, a výrazně tak ovlivňuje kvalitu nejen psychického ale i fyzického zdraví.

V jakém případě lze mluvit o nyktofobii

Strach ze tmy spojený se zvýšenou ostražitostí je přirozeným obranným mechanismem organizmu. Jedná se o evolučně podmíněnou reakci na oslabení jednoho z našich smyslů, tedy zraku, jež nás teoreticky vystavuje vyššímu riziku napadení potencionálním nepřítelem. Tímto přirozeným strachem trpíme větší či menší měrou všichni a nejedná se o projev žádné psychické poruchy.

Oproti tomu můžeme nyktofobii definovat jako psychickou chorobu, jež vede k úzkostným až panickým stavům, které se objevují i tehdy, je-li nemocný ve své bezpečné zóně, tj. doma, ve svém pokoji či ve vlastní posteli. Proč chorobný strach ze tmy/noční tmy vzniká, nelze doposud přesně určit. Za dvě hlavní příčiny se považují traumatické zážitky v minulosti a fantazie. Nyktofobii doprovází specifické projevy chování, které se bez léčby fixují a rozrůstají.

Typické chování nemocných

• Panika při výpadku elektrického proudu (pokud již venku nastala tma).
• Snaha oddálit spánek činností, při které se musí svítit – např. čtením, úklidem apod..
• Usínání alespoň při minimálním osvětlení – např. světlo do zásuvky, monitor PC aj..
• Neschopnost usnout dříve než si oči přivyknou tmě a jsou s to rozeznat obrysy nábytku a dalších předmětů v místnosti.
• Obsese vtíravými myšlenkami, že se ve tmě někdo nebo něco skrývá. Následné vstávání z lůžka, rozsvěcování, prohledávání bytu/domu.
• Vystavování se nepříjemným situacím. Postižený raději hodiny odkládá návštěvu toalety, než aby vstal a prošel místem (např. chodbou), kde si nemůže rozsvítit.
• Uklidnění přináší přítomnost blízké osoby, avšak pouze tehdy, je-li po celou dobu vzhůru.
• Usnutí mnohdy až naprostým vyčerpáním. Pocit únavy pak doprovází jedince již od rána.
• Ráno po probuzení – uklidnění se prostřednictvím rozsvícení co největšího počtu světel.

Specifika nyktofobie u dětí

U dětí bývá strach ze tmy podmíněn představami strašidel, o kterých slyšely nebo které viděly v televizi a ve filmu. Během noci, jež obvykle tráví samy nebo v přítomnosti sourozence/ů si neumí logicky odůvodnit zvuky, které k nim doléhají, což jejich fantazii a strašidelné představy jen umocňuje. Dalším důvodem nyktofobie u dětí bývá strach ze smrti, ať již vlastní nebo rodičů. Tma a noční osamění v dětském pokoji nebo i pouze ve vlastní posteli vedou k obavám, aby rodiče do rána nezmizeli či nezemřeli, a také k prvním úvahám o podobě vlastní smrti (např. představy o tmě v rakvi).

V případě dětí strach ze tmy většinou odezní s přibývajícím věkem. Účinnou prevencí před rozvinutím fobie bývají tzv. „noční bojovky“ na dětských táborech, kde se děti automaticky a v kolektivu vrstevníků učí strach překonávat.

Standardní léčba

Klasická léčba chorobného strachu ze tmy probíhá dvěma způsoby. Prvním z nich je farmakoterapie. Nemocný při ní neužívá léky na spaní a uklidnění, při kterých hrozí vznik závislosti, nýbrž antidepresiva, a to pouze taková, jež nevedou k adikci. Léčba trvá minimálně šest měsíců a první účinky se dostaví po několika týdnech.

Druhou, úspěšnější, metodou je psychoterapie. Nejčastěji se jedná o kognitivně behaviorální terapii (KBT), při níž terapeut s pacientem nacvičuje regulaci myšlenkových pochodů. KBT říká, že každá myšlenka (v našem případě myšlenka na tmu) vyvolá nějaké pocity (strach, úzkost). Pocity spustí fyziologické reakce v těle (bušení srdce, pocení, třes, …) a ty vedou k našemu chování (rozsvěcování, hledání strašidel, …). Jakmile se rozběhnou emoční a fyziologické reakce, je jen velice obtížné proces zastavit. Z tohoto důvodu je potřeba zabránit myšlence, která vše spouští, respektive zafixovat si tuto myšlenku s příjemnými pocity, ideálně pocitem bezpečí. Doporučuje se spojit si představu tmy např. s dobou, kterou plod tráví v děloze. Tam je zcela chráněn a zaopatřen, dostává se mu mateřské lásky, je v bezpečí.

Další technikou psychoterapie je pátrání po příčině, která vedla k rozvinutí fobie, a odhalení důvodů, proč si organizmus daný chorobný strach „pěstuje“. V některých případech totiž dochází k tomu, že si nemocný skrz fobii udržuje závislost na další osobě nebo se jejím prostřednictvím něčemu vyhýbá.

O tom, jak si od strachu ze tmy ulevit sami – pomocí jednoduchých triků –  se dočtete ZDE.