Stoicismus: Učení o klidu a síle pro každodenní život

Filosofický směr zvaný stoicismus je dokonalým příkladem praktické, žité, filosofie. Zapomeňte na nesrozumitelné výroky časem zavátých autorů, jak tomu bývá u většiny ostatních filosofických škol. Stoicismus nás již více jak dva tisíce let zásobuje praktickými a nadčasovými myšlenkami. Učí nás, jak překlenout krizové situace, nalézt vnitřní klid a dosáhnout stavu nejvyšší blaženosti. 

Odkaz starých Helénů

Stoická filosofická škola vznikla na přelomu 4. a 3. století př. n. l. v Athénách. Označení stoicismus má svůj původ ve slovním spojení stoa poikilé neboli pestré sloupořadí. Ta v dřívějších dobách lemovala náměstí řeckých a římských měst. V jednom takovém hlásal své myšlenky o skromnosti, morálce a lidské přirozenosti i zakladatel stoicismu Zenón z Kithia. 

Stoickou filosofii praktikovala řada slavných osobností napříč dějinami včetně Cata, Senecy, Marca Aurelia, ale i George Washingtona, Billa Clintona a mnoha jiných. Jejím základem je důraz na realistický a morálně zaměřený způsob života, jehož smyslem je dosáhnout blaženosti a opravdové svobody. Cestou, která k těmto metám vede, je život žitý v souladu s přírodou a rozumem. Podle stoiků je vrcholným cílem života ataraxie (= neochvějnost, duševní klid).

Stoicismus je první známou filosofickou školou, jež prosazovala ideu světoobčanství, tj. člověka jako příslušníka celého lidstva. Všichni lidé jsou dílem jednoho Boha, ovlivňují je stejné zákony a mezi sebou jsou si absolutně rovni. Tímto přístupem stoická filosofie výrazně předběhla svou dobu, a dost možná nenašla plné pochopení ani dnes ve 21. století. 

Filosofie, rozum a morálka

Učení o stoicismu představuje komplexní systém, který se opírá o fysiku, logiku a etiku. Tyto tři pilíře tvoří neoddělitelný celek, jenž může fungovat pouze ve vzájemné propojenosti. 

Fysika zde reprezentuje tzv. první filosofii, nauku o řádu světa. Podle stoiků je původcem všeho Bůh, tvůrčí oheň, jenž vším proniká. Jedná se o činný princip, který prostupuje veškerou trpnou materii. 

Logika učí, že zdrojem veškerého poznání je smyslové vnímání. Člověk se rodí jako tabula rasa (= nepopsaná deska) a teprve zkušeností získanou skrze smysly si ukládá představy o životních pravdách. 

Základem etiky je motto Žij ctnostně!. Za atributy ctnostného života se považují čtyři primární zdatnosti, a to rozumnost, statečnost, uměřenost a spravedlnost. Ty lze nabýt životem ve shodě s přírodou. Odměnou za ctnostný život je dosažení pocitu nejvyšší blaženosti. Stoikové zastávají názor, že morálka musí být součástí každodennosti, nikoliv abstraktním pojmem. Pouze přísně morální život je prostředkem k dosažení plné osobní svobody. 

Život podle stoicismu

Vyznavači stoicismu dělí lidstvo do dvou kategorií – na mudrce a blázny. Mudrci reprezentují ideál stoické filosofie. Mají vysokou kompetentnost ve všech klíčových zdatnostech a jejich ctnosti jsou v rovnováze. Tito lidé respektují řád světa, jednají racionálně a nenechávají se zotročit pomíjivými materiálními hodnotami. Jsou svobodní a blažení. Mudrci umí rozlišovat mezi věcmi, jež lze ovlivnit, a těmi, které probíhají nezávisle na naší vůli či aktivitě. Chápou, že vnější okolnosti změnit nelze, zatímco vlastní reakce, rozhodnutí a postoje ano. Univerzálním nástrojem mudrce je mysl. Sílu mysli člověk trénuje každým rozhodnutím. Dle stoiků je ideální nahlížet na každý problém, každou překážku, jako na výzvu a příležitost, z níž lze vytěžit pozitivní výsledky. Rozhodná mysl, pevná vůle, sebeovládání a střídmost jsou tak rysy každého stoického mudrce. 

Bláznem je naopak ten, kdo nechápe a nerespektuje přírodu ani řád světa (= logos). Ten, kdo koná proti lidské přirozenosti, odmítá připustit a následovat přírodní zákony, jakož i ten, kdo není s to logos pochopit. Člověk, který žije iracionálně, nemravně a v disharmonii s vesmírem je podle stoicismu nesvobodný. Nikdy nedosáhne úplného štěstí ani pocitu absolutní slasti. 

Jak se státi stoikem aneb 8 kroků k duševní vyrovnanosti

• Smiřte se s faktem, že vnější okolnosti jsou nepředvídatelné a neovlivnitelné. 

• Zaměřte svou energii na práci s emocemi. Vnější události změnit nelze, vlastní reakce ano. („Nezáleží na tom, co tě tíží, ale jak to neseš.”– Seneca)

• Trénujte uměřenost i v době blahobytu. Naučte se spokojit s minimem a být vděční za maličkosti. Vděčnost projevujte každý den. Přípravou na období krize posílíte jak mysl, tak tělo.

• Snižte svá očekávání a konstruktivně pracujte na dosažení reálných cílů.

• Buďte připraveni na nejhorší. V kritických momentech si naplánujte postup jednání pro nejhorší možný scénář. Připraveného nic nezaskočí.

• Využívejte čas kreativně a smysluplně. Skoncujte s plýtváním a naučte se efektivně plánovat. („Není problém, že máme málo času, ale že ho až moc plýtváme.“ – Seneca)

• Přijměte zodpovědnost za své zdraví i své životní (ne)úspěchy.

• Buďte altruističtí. Pomáhejte druhým.