Plejády: tajemství sedmi sester na nočním obloze

Souhvězdí Plejády patří mezi nejslavnější a nejlépe viditelné konstelace hvězdné oblohy. Svou mystickou krásou podněcují lidskou fantazii po tisíce let a vzbuzují touhu poznat nekonečné dálky vesmíru.

Mladičké hvězdy v modrém závoji

Plejády se nacházejí severně od nebeského rovníku. Na severní polokouli jsou okem viditelné od poloviny podzimu do začátku jara a představují jedno z nejvýraznějších souhvězdí zimní oblohy. Na jižní polokouli kralují obloze letní. Nejčastěji se jim říká Sedm sester. U nás jsou vlivem slovanské tradice známé jako Kuřátka a v Messierově katalogu nesou označení M45. 

Souhvězdí je od Země vzdálené přibližně 440 světelných let. Nachází se v souhvězdí Býka (Taurus) a zdobí je modrá reflexní mlhovina z jemného prachu, který odráží světlo jasných horkých hvězd. Stáří Plejád se odhaduje na 112 milionů let a řadí tuto konstelaci mezi vesmírnou mládež. Dráhy jednotlivých členů se pozvolna mění a gravitační vazby mezi hvězdami mohou zanikat. Podle počítačových simulací dojde k rozptýlení za 250 milionů let. Nejjasnější hvězdou Plejád je Alcyone.

Okem šest a odhadem tisíc

Souhvězdí Plejády náleží mezi tzv. otevřené hvězdokupy. Tímto termínem se označují seskupení desítek, stovek, výjimečně až tisíců hvězd, jež jsou gravitačně svázané a vývojově spolu souvisejí. V konkrétním případě Plejád se počet hvězd odhaduje na jeden tisíc. Pomocí dalekohledů lze pozorovat okolo čtyřiceti z nich, pouhým okem pak maximálně dvanáct, a to jen v místech bez světelného znečištění. V městských oblastech se Plejády jeví jako souhvězdí šesti hvězd. Proč se tedy napříč kontinenty vypráví legendy o sedmi kosmických sestrách?

Plejády aneb příběh starý jako lidstvo samo

Podle řecké mytologie znázorňují Plejády sedm dcer mořské nymfy Pleione a titána Atlase. Ten se vzbouřil proti Olympským bohům a za trest musel na své šíji nést celou nebeskou klenbu. Tím pozbyl svobody a zároveň možnosti střežit a chránit svou rodinu. Když se Atlasovy dcery ocitly v nebezpečí před lovcem Orionem, našly zastání u samotného vládce bohů Dia. Ten je pozvedl do nebeských výšin a proměnil na hvězdy. Jedna z dcer se však ještě předtím zamilovala do smrtelníka, a mezi Plejádami ji nenalezneme. Skrývá se se svým milým neznámo kde v lesích. 

Obdobné příběhy se vyprávějí po celém světě. Detaily se liší, ale v jádru jde o tentýž příběh? Jak je to možné? Podle vědců sahají kořeny legendy o nebeských sestrách desítky tisíc let do minulosti. Astronomové vypočítali, že před 100 000 lety byla Pleione, jedna z nejjasnějších hvězd souhvězdí, okem viditelná, zatímco v pozdějších dobách včetně současnosti zdánlivě splývá s hvězdou Atlas. Nabízí se proto vysvětlení, že příběh o sedmi sestrách se mezi lidmi traduje více jak sto tisíc let. Když se lidstvo začalo usidlovat mimo africký kontinent, který jediný tehdy obývalo, putovala legenda spolu s ním. Ať již prostřednictvím slov nebo jako součást kolektivního nevědomí (viz Archetypy – duševní dědictví lidstva), dorazila až k nám a my ji jako dědictví po předcích předáváme dál.