Nespokojenost s vlastním tělem – může vést k sebevraždě

Pocit nespokojenosti s vlastním tělem přepadá tu a tam téměř každého. Jedná se o přirozený jev. Má nás motivovat k tomu, abychom se udržovali fit, a zvýšili si tím pravděpodobnost přežití. Bohužel tímto směrem se naše kritické myšlenky ubírají dnes jen vzácně. Daleko častěji se štveme za obrazem rádoby dokonalých postav a tváří, které známe z médií. Jejich nápodobou se pak snažíme zajistit si vyšší společenskou prestiž.

Štíhlost rovná se krása

Nespokojenost s vlastním tělem neboli negativní body image vyjadřuje rozpor mezi tím, jak se člověk vnímá a jaký by chtěl být. Nejedná se přitom o žádnou banalitu. Vede k nízkému sebevědomí, depresím, poruchám příjmu potravy, sociální izolaci či sebepoškozování. V krajním případě může vyvrcholit sebevraždou.

Negativní body image trápí ponejvíce mladé ženy. Postihuje však i muže a nevyhýbá se ani dětem či seniorům. Nejčastější příčinou je přeceňování nebo podceňovaní vlastní tělesné hmotnosti a nespokojenost s tvarem nebo velikostí některé části (některých částí) těla. Nejtypičtějším příkladem je obsesivní snaha o štíhlou postavu, kterou soudobá společnost ztotožnila s ideálem krásy. Je symbolem mládí, elegance a sebekontroly. Tedy hodnot, jichž si současná západní kultura velice cení. Nedokonalost a nadváha bývají naopak spojovány se selháním, neschopností, těžkopádností a stářím.

Nespokojenost s vlastním tělem – nespokojenost se životem

Jako lidé konzumní společnosti jsme médii dennodenně utvrzování v tom, že sociální normou je dokonalost. Té je zdánlivě možno docílit pomocí produktů a služeb, které se nám skrze reklamu nabízejí na každém kroku. Vše je pouze otázkou peněz a ochoty je vydat. Tím získává fyzický vhled další rozměr. Krásná tvář a sportovní postava jakoby říkají „mám na to, jsem vyšší společenská třída“.  Výsledkem takovéto globální mentality je všeobecný úpadek lidství. Stále více lidí si štěstí a kvalitu života dává do přímé souvislosti se vzhledem. Až zhubnu, až budu mít svaly, až si nechám přeoperovat nos … budu šťastný/á a spokojený/á. Morálka a empatie se vytrácejí.

Dysmorfofobie

Nespokojenost s vlastním tělem může být zapříčiněna psychickou poruchou zvanou dysmorfofobie. Tento syndrom pocitu ošklivosti se obyčejně objevuje v pubertě a lze jej definovat jako poruchu hodnocení vlastního těla. Není přitom výjimkou, když vzhled nemocné osoby je naprosto „normální“. Člověk trpící dysmorfofobií má utkvělý pocit, že je poznamenán nějakým tělesným defektem (velký nos, malá prsa, nedostatek vlasů, …), který přitahuje pozornost okolí.  Za svůj problém se stydí, a protože se chce vyhnout zesměšnění, snaží se svou nedokonalost maskovat. Zakrývání či naopak vylepšování problematické partie bývá ale zpravidla natolik nápadné, že na dané místo spíše upozorňuje.

Dysmorfofobici se dále vyznačují častým nebo naopak nulovým prohlížením se v zrcadle a intenzivní snahou svůj defekt léčit. Nekonečnými návštěvami lékařů a věčnou nespokojeností s výsledky podstoupených zákroků spadají do kategorie hypochondrů (viz. Jak překonat strach z nemocí). Neuvědomují si, že jejich potíže pramení z narušené psychiky. Místo toho propadají závislosti na lékařské péči, včetně plastické chirurgie, a posedlosti fyzickým vzhledem, která jim brání v plnohodnotném životě.