Jak překonat rozchod – Smiřování se s koncem

Ať se nám to líbí nebo ne, rozchod je právě tak nedílnou součástí vztahů jako fáze zamilovanosti a okouzlení. Jen málokomu se podaří prožít za život jediný vztah, který by končil až úmrtím jednoho či obou partnerů. I když je tedy ve své podstatě naprosto přirozený a běžný, neubírají mu tyto rysy na bolesti, kterou nás zaplaví.

Když se My změní v Já

Naše prožívání rozchodu je výrazně ovlivněno tím, jsme-li jeho iniciátory nebo pouhými (ne)akceptanty. Pro toho, kdo ze vztahu odchází, bývá rozcházení logicky snazší. Má ujasněné důvody, proč se k takové změně odhodlal, a odchod pro něj znamená jistou úlevu. Není ale neobvyklé, když i ten, kdo se pro rozchod rozhodl jako první, s odstupem času podlehne smutku a lítosti. Zejména pak tehdy když zjistí, že si opuštěný partner vybudoval nový život. Za ideální ukončení vztahu lze samozřejmě považovat takové, na němž se partneři vzájemně dohodnou. Avšak ani v tomto případě nebývá odloučení snadné a bezbolestné.

Rozchod působí na náš organizmus jako vysilující stresor (Článek o technikách překonání stresu k přečtení ZDE.), zkomplikovaný materiální, sociální, psychickou a emocionální provázaností partnerů. Jedinec zvyklý definovat sebe a svou existenci slůvkem My je náhle vystaven situaci, kdy se musí smířit s tím, že jedinou podstatou jeho bytí je Já. Co když ale nezná odpověď na otázku Kdo jsem já sám/sama za sebe? Pak se stres a beznaděj jen navrší.

S rozpadem vztahu se dále pojí emoce jako vztek a strach. Obáváme se budoucnosti, samoty, pochybujeme o své finanční a emocionální nezávislosti, případně se nervujeme starostmi o potomky. Navíc nás zradí vlastní tělo. Mozek, jenž z důvodu úspory energie upřednostňuje stereotypy a zažité vzorce, způsobí, že nám po odchodu partnera chybí i to, čím nám dříve lezl na nervy.

Pomalu, konstruktivně a bez výčitek

I když je rozchod silnou zátěžovou situací, je potřeba jej vnímat jako šanci na pozitivní změnu. Ta přirozeně nenastane v řádu dní. Jedná se o dlouhodobý proces podmíněný individuálními potřebami a emocionální vyzrálostí jedince. Základem je přijmout konec vztahu jako fakt a zahájit proces adaptace na novou životní etapu. Pamatujte, že sebeobviňování či naopak osnování plánů na pomstu nikam nevede. Neptejte se stále dokola Proč se to stalo?, ale zaujměte konstruktivní postoj a klaďte si otázky typu Jak si poradím s …?.

Rozhodně nepodléhejte svodům „rychlých“ řešení. Snaha o potlačení bolesti vás může přivést k návykovým látkám, promiskuitě či mezi příznivce nějaké sekty. Žádná z těchto berliček vám ale nezaručí plnohodnotný život. Naopak. S podlomeným zdravím budete tak nanejvýš přežívat na okraji společnosti. Nepouštějte se překotně ani do dalšího vztahu. Metoda „převozníka“ je sice mezi lidmi častá a poměrně oblíbená, ale uvědomte si, že své rány tím nezahojíte, jen ublížíte někomu dalšímu. Navíc riskujete, že vstoupíte do vztahu s někým, kdo se k vám vůbec nehodí, což se může negativně podepsat na kvalitě vašeho životního stylu.

Kroky, které vám pomohou se s rozchodem smířit

• Nepopírat: Přiznejte si, že je konec. Připusťte si, že vás váš/vaše ex již nepotřebuje a jste pro něj/ni postradatelní. Neponižujte se, neproste o další šanci. Nebo jste na tom skutečně tak špatně, abyste žadonili o lásku u někoho takového?
•  

• Aktivita: Zakažte si nečinnost. Krátkodobé lenošení může být příjemné, ale nezaměstnaná mysl se ráda probírá minulostí. Využijte volný čas pro své potěšení. Věnujte se aktivitám, které vám jsou příjemné a které jste v době vztahu zanedbávali nebo se vám za ně s ohledem na partnera a společné výdaje nechtělo utrácet. Zkoušejte nové věci, nezavírejte se doma, choďte mezi lidi, aktivně zpestřujte svůj život.

• Nulový kontakt: Naordinujte si odvykací proces. Minimálně několik týdnů se zdržte veškerého kontaktu s bývalým partnerem. Nevyzvídejte v okolí a nepátrejte na sociálních sítích. V případě nutnosti komunikujte výlučně přes rodinu nebo přátele. Pamatujte, že není vhodné expartnera před společnými známými pomlouvat či jinak zesměšňovat. Koneckonců byste tím jen vyjádřili vlastní slabost.

• Láska druhých: Zaměřte svou pozornost na zdroje lásky ve vašem okolí. Odměňte rodinu a přátele, kteří vám stojí po boku, tím, že s nimi budete trávit více času. Udělejte radost jim i sobě drobnými dárky. Naplánujte si společné výlety a zážitky. Nezapomínejte na své zvířecí miláčky, jejichž láska je trvalá a upřímná. Dopřejte jim více své pozornosti a poděkujte jim za jejich věrnost společnými aktivitami, pamlsky nebo hračkami.

• Když smutnit, tak prakticky: Pokud se vám nedaří překonat emoce a i po delší době propadáte stýskání, jednejte prakticky a důsledně. Dovolte si např. hodinu denně, během které dáte volný průběh vzpomínkám na nevydařený vztah. Buďte k sobě přísní a čas vymezený pro smutnění nepřetahujte. Ve svém zájmu dodržujte pravidlo, že v jinou část dne není na fantazijní představy o bývalém partnerovi prostor. V opačném případě byste své emocionální pouto k dotyčné osobě jen a jen posilovali. Uvidíte, že časem vám tento „denní program“ přijde zbytečný a možná i lehce humorný.

• Mít svou vrbu: Nejen pro případ rozchodu, ale i v jiných situacích, je pro nás lidi přínosné, máme-li se komu vypovídat. Vyventilujeme tak ze sebe napětí, které nás svírá po těle i na duši. Pokud mezi svými bližními nemáte nikoho, komu byste se mohli svěřit, obraťte se na specialistu. Psychoterapie je v dnešní době naprosto běžná a není se čeho obávat. Odbornou pomoc vyhledejte též v případě, že se vám rozchod nedaří dlouhodobě překonat a pronásledují vás trvale sžíravé myšlenky. Existuje zde riziko rozvinutí psychického onemocnění, čemuž je třeba včas zamezit.