Imaginace: Zrcadlení nitra a emocionální procesy

Psychický proces zvaný imaginace zrcadlí stav lidského nitra. Skrze myšlené obrazy a tvůrčí schopnosti vyplouvají na povrch výjevy z nevědomí, jejichž funkcí je odrážet emocionální rozpoložení našeho Já.

Reproduktivní a produktivní

Výraz imaginace vychází z latinského imago, tj. obraz, představa, vzor či podoba. Označuje se jím schopnost vytvářet a vyvolávat myšlené představy. Imaginace reproduktivní, označovaná jako představivost, slouží k formování vzpomínek či obrazů, jež se váží na předchozí zkušenost. Oproti tomu imaginace produktivní vytváří představy zcela nové, případně pozměněné. V takovém případě hovoříme o fantazii. Hranice mezi představivostí a fantazií je tenká. Oba procesy se neustále doplňují, ovlivňují a prolínají.

Představy versus vjemy

Výstupem procesu imaginace jsou myšlené obrazy, které vycházejí z naší vnitřní podstaty. Formují se v centrální nervové soustavě a jejich obsah je považován za fiktivní, třebaže pramení z reálných podnětů. Tím se představy liší od vjemů, které k nám přicházejí skrze smyslové orgány a jež (dle všeobecně přijímané premisy) odrážejí vnější realitu. Cílem smyslového vnímání je poznat svět, v němž žijeme. Cílem imaginace je pochopit vlastní duši.

Imaginace spontánní a záměrná

O imaginaci se říká, že podává zprávu o stavu lidské duše. Promlouvá k nám jak spontánně (= pasivně), prostřednictvím snů a hypnagogických představ, tak ve chvílích, kdy ji záměrně oslovujeme, tj. během denního snění a při imaginaci terapeutické (= aktivní). 

V obou případech dochází k propojení vědomé mysli s nevědomím. Navenek vyplouvají obrazy a symboly, do jejichž obsahu se promítají naše sny, city, obavy, komplexy, přání i naděje. Každou představu doprovázejí emoce, jejichž význam může plně interpretovat pouze ten, kdo je prožívá. Přesto lze pomocí vhodné terapie, např. psychoanalýzy, skrytou intenci snů i fantazií rozklíčovat, a posunout se tak na cestě za sebepoznáním a osobním rozvojem.

Neplést z vizualizací

Schopnost imaginace se běžně zaměňuje se schopností vizualizace. Ačkoliv spolu tyto mentální procesy souvisejí, jejich funkce je odlišná. Zatímco imaginace má za cíl informovat o stavu našeho nevědomí, vizualizace slouží k programování podvědomí. Jedná se o vědomé, vůlí řízené, vytváření představ, jimiž si takříkajíc připravujeme půdu pro uskutečnění svých plánů. Vizualizujeme si budoucí situace a adaptujeme mysl na nastávající změny. Vysíláme myšlenky a signály, jejichž prostřednictvím předvytváříme prostředí pro realizaci svých snů.

Léčivá síla vnitřních obrazů

Prostřednictvím imaginace jsme schopni kreativity. Uplatňuje se v umění, vědě, ale i každodenním životě. Pomocí myšlených obrazů si vytváříme alternativy běžné reality a unikáme do říše snů a fantazií. Psychologie přikládá imaginaci velký význam. Technika aktivní (= řízené) imaginace je dokonce jednou z klíčových metod moderní psychoterapie. Léčivá síla vnitřních obrazů není však objevem naší doby. Léčivé imaginace bývaly od nepaměti součástí prastarých léčebných rituálů a dodnes plní důležitou roli v léčitelství přírodních národů.

Aktivní imaginace vychází z poznatku, že mozek nerozlišuje mezi prožitky myšlenými a reálnými. Lze ji aplikovat téměř kdekoliv a kdykoliv, bez potřeby pomůcek či zvláštního vzdělání. Jedinec může pracovat sám nebo pod vedením psychoterapeuta. Během sezení je klient směrován („řízen“ terapeutem) k tomu, aby se v představách přenesl na místo, kde se cítí příjemně a bezpečně. Standardně se doporučují neutrální motivy jako les, louka, mořské pobřeží apod. Postupně se do mysli klienta/pacienta vkrádají symboly a obrazy, jež vycházejí přímo z jeho/jejího nevědomí a mají skrytý, individuálně podmíněný, význam. Úspěšné rozklíčování symbolů je předpokladem pro zavedení změn, o které si duše volá a které potřebuje na cestě za svým rozvojem.