Holotropní dýchání – Změna stavu vědomí

Holotropní dýchání je klíčovým prvkem holotropní terapie, jejíž léčivé účinky se zakládají na změnách stavu vědomí, díky kterým dochází k uvolnění potlačených zážitků a emocí a následnému zlepšení psychického i fyzického stavu pacienta.

Stanislav Grof a transpersonální psychologie

K této metodě se po experimentech s psychotropními látkami dopracovali český psychiatr Stanislav Grof a jeho tehdejší manželka Christina v polovině 70. let minulého století. Cílem jimi založené holotropní terapie bylo umožnit pacientům uvědomění si vlastní celistvosti (lat. holos = celý, trapein = směřující k jistému cíli)- komplexního JÁ – které je dle jejich přesvědčení možné pouze ve změněném stavu vědomí. Inspirovali se přitom tradičními šamanskými rituály a zkušenostmi s užíváním psychedelik.

S holotropní terapií úzce souvisí transpersonální psychologie – směr, který kombinuje moderní psychologii a mystiku a jenž se v první řadě zabývá spirituálními aspekty lidského bytí. Stanislav Grof, jeden ze spoluzakladatelů tohoto odvětí, a ostatní transpersonalisté věří, že lidské tělo disponuje vlastními léčebnými prostředky, tzv. „vnitřním léčitelem“, který se aktivuje při přechodu z běžného stavu vědomí do změněného.  V tu chvíli je člověk sto uzřít nejen veškeré své vzpomínky a pocítit potlačené emoce, nýbrž má schopnost vnímat i za hranicí svého hmotného těla.  Holotropní terapie je tak na prvním místě chápána jako metoda sebepoznání a osobnostního rozvoje.

Průběh holotropní terapie

Holotropní terapie probíhá nejčastěji skupinově a v párech, tj. vytvoří se dvojice, kdy jedna osoba je aktivním účastníkem a druhý z páru asistuje – dohlíží na bezpečný průběh a v případě potřeby poskytne pomoc. Později si role vymění. U holotropní terapie je nutné, aby probíhala pod odborným dohledem, a zásadně se nedoporučuje praktikovat ji o samotě či pod vedením nezkušené osoby.

Účastník oblečený do pohodlného a volného oděvu se nejprve položí na zem (na podložku), zavře oči nebo je má převázané šátkem a následně dle pokynů instruktora mění hloubku a zvyšuje rychlost svého dechu. Jako pomocný prostředek se využívá hudební doprovod, kterým se tempo dechu řídí.  Účastník se přitom soustředí pouze na své vnitřní pocity. Není žádoucí o čemkoli přemýšlet nebo něco hodnotit.

Holotropní dýchání bývá doprovázeno řadou fyziologických reakcí, mezi než se řadí svalové napětí, bolesti hlavy, křeče a zvracení. Právě to je vnímáno pozitivně, jako projev očištění, a proto by vedle každé podložky měl být před zahájením terapie připraven sáček či kbelík a ručník na otření. Někteří lidé mohou během holotropního dýchání svévolně vykřikovat či vydávat jiné zvuky, jindy se objevují výrazné pohyby, možný je však též naprosto klidný a tichý průběh. U jednotlivých osob je intenzita prožitků i reakcí odlišná, stejně tak se mění u stejné osoby během opakovaných terapií. V průběhu holotropního dýchání mívají lidé snové zážitky různého charakteru. Může jít o skutečné vzpomínky, příjemné i traumata, ale i o čiré halucinace, jejichž výklad může vést k subjektivním spekulacím.

V závěru terapie se rychlost a dynamika hudby zmírní, což vede ke zklidnění dechu a postupnému návratu do „normálu“.  Své zážitky účastníci zachycují pomocí kresby mandal nebo o nich hovoří v diskuzi spolu s ostatními participanty. Častou reakcí na holotropní terapii je pocit uvolnění a zklidnění.

Holotropní dýchání očima skeptiků

Český klub skeptiků Sysifos a další odpůrci holotropního dýchání zastávají názor, že hluboké a rychlé dýchání vede k vydýchání oxidu uhličitého, což má za následek intoxikaci organizmu a patologické změny v mozku. Ty jsou pravou příčinou halucinací, které Grof označuje za skutečné a pouze zapomenuté zážitky. Skeptici holotropní terapie rovněž poukazují na rizika spojená s možností vzniku psychických poruch, což je v přímém rozporu s tím, jak holotropní terapii prezentuje transpersonální psychologie.

Vyzkoušet či nikoliv

Pokud Vás láká prožitek změněného stavu vědomí a líbí se Vám představa relativně rychlého  dosažení tohoto zážitku pomocí holotropního dýchání, doufejte, že nepatříte mezi níže vyjmenované kategorie osob, pro které tato metoda skutečně vhodná není:

• osoby trpící nemocemi oběhového systému, vysokým krevním tlakem, glaukomem, epilepsií a duševními chorobami
• lidé nakaženi infekční chorobou
• osoby po úrazu hlavy a lidé po dosud nezhojených operacích
• lidé závislí na alkoholu a drogách
• těhotné ženy