Hermetismus – Nábožensky neutrální směr

Filozoficko-náboženský směr s prvky magie označovaný jako hermetismus byl původně tajným učením starých Egypťanů. V průběhu  dějin se rozvinul v magické pojetí světa opírající se o synkrezi vícero náboženských představ (vedle staroegyptských a řeckých, především židovských a křesťanských), přičemž mezi jinými směry vynikl náboženskou tolerancí a neutralitou. Je prost jakýchkoliv dogmat a svým učením se překrývá se základními principy světových náboženství i novopohanských proudů. Hermetismus představuje filozofický pohled na svět. Jemu blízký termín „okultismus“ je jeho praktickou stránkou. 

Thovt alias Hermes

Pojem hermetismus vychází z řeckého jména Hermes, kterým Řekové označovali staroegyptského boha s hlavou ibise, Thovta. Tento původce božské moudrosti a poznání byl později uctíván i jako bůh magie a hlavním střediskem jeho kultu bývalo město Hermapolis. Thovt bývá v některých výkladech  ztotožňován s legendárním mudrcem Hermem Trismegistem (Třikrát mocný), jehož reálnou existenci nelze doložit ani vyvrátit.

Hermes Trismegistos je považován za mytologického autora metafyzických spisů Corpus hermeticum. Ty pochází z 2 . a 3. století n. l., tedy z období helénismu, a propojují tehdejší řecko-orientální filozofie. Ke sbírce bývá řazena tzv. Smaragdová deska, mnohými vnímaná jako myšlenkové jádro hermetismu, která obsahuje ontologický výklad světa. Skeptici božského autorství spisů přisuzují jejich vznik členům některé ze staroegyptských sekt.

Napříč Evropou – od hermetismu k ezoterice

Na počátku novověku (koncem 15. století) se hermetické spisy rozšířily po Evropě a ovlivnily renesanční filozofii. Hermovo dílo uznávali středověcí a novověcí kabalisté, alchymisté, rosenkruciáni a svobodní zednáři. Vycházejí z něj též směry 20. století –  theosofismus, antroposofismus a New Age, které původní egyptsko-evropské učení doplňují o mystické prvky kultur celého světa. Současní hermetikové tvrdí, že Hermova metafyzika vychází z mytické kultury bájné Atlantidy a že je základem veškeré ezoteriky. Hermetismus a ezoterika (nauka o vnitřním, skrytém)  proto bývají  v dnešní době ztotožňovány.

Mezi tři základní pilíře hermetismu se řadí astrologie, alchymie a magie (konkrétně její vyšší forma zabývající se astrálem). Z hermetické filozofie navíc vychází Tarot (tzv. Kniha Thovtova), soubor 78 karet, jež podle zakladatele analytické psychologie C. G. Junga (1875 – 1961) symbolizují archetypy neboli prvky kolektivního nevědomí, které jsou společné všem lidem a fungují jako zdroj lidské fantazie a tvořivosti.

Hlavní myšlenky hermetismu

Obecně platí, že nejzákladnější myšlenkou hermetismu, ezoteriky, je propojení člověka (mikrokosmu) s univerzem (makrokosmem) a jejich vzájemná analogie. Ostatní klíčové ideje lze shrnout do následujícího výčtu.

• Existuje svět „hořejší“ (transcendentní) a svět „dolejší“ (pozemský). Oba světy jsou ve vzájemné interakci a analogii (co existuje nahoře, je i dole a naopak). A zároveň platí, že transcendentní (astrální) svět je prostředníkem mezi nejvyšším principem (bohem) a světem pozemským.
• Kontakty mezi světy umožňuje energie zvaná astrál či astrální světlo, tj. univerzální vesmírná substance přítomná ve všech jevech.
• Strukturu a pohyby všech jevů ovládá univerzální zákon triády (trojitosti) těla, duše a ducha.
• Vše je v zásadě živé, vše je jedním a vše trvá v neustálém koloběhu změn.
• Všechna jsoucna jsou vůči sobě ve vztahu sympatie nebo antipatie a v každém z nich je zastoupena mužská i ženská dimenze.
• Vše existující směřuje k opětovnému spojení s nejvyšším principem, ze kterého vše vzešlo.
• Vesmír není uspořádán nahodile, ale panuje v něm řád a má účelnou strukturu.