Grafologie: Pohled na osobnost skrze psaní

Grafologie neboli psychologie rukopisu je neoficiální vědní disciplína, která na základě písemného projevu vyhodnocuje psychologický profil osobnosti. Řadí se mezi pomáhající profese a své uplatnění nalézá v personalistice, osobnostním, pedagogicko-psychologickém a partnerském poradenství.

Grafologie versus písmoznalectví

Vedle grafologie se analýzou písma zabývá i forenzní (= soudní) písmoznalectví. Zatímco grafologie rukopis interpretuje a vyvozuje z něj psychické vlastnosti pisatele, forenzní písmoznalectví je vědou uznávaným odvětvím, jež ověřuje autorství a pravost rukopisných textů. 

Empirie i esoterika

První pokusy o osobnostní diagnostiku na základě rozboru písma spadají do éry středověku. Nejednalo se však ještě o propracovaný a systematizovaný obor, jak jej známe z pozdější doby počínaje 19. stoletím. Tehdy se paralelně s moderní psychologií vytvořily dvě grafoanalytické školy. Francouzská odnož stavěla na empirii a prosazovala hodnocení rukopisu podle tvaru a velikosti jednotlivých znaků. Německá, esoterická, škola zastávala holistický přístup, v němž grafolog odvozoval povahové rysy klienta intuitivně z pocitů, jež v něm písmo vyvolávalo. Dnešní metody vycházejí z obou směrů a kombinují jejich postupy. 

Řeč písma

Písemný projev je jedním z vícero výrazových prostředků, jimiž naše osobnost disponuje. Nejen mimikou, gestikulací, hlasem, držením těla či kresbou, ale právě i rukopisem odhalujeme mnohé ze své povahy, temperamentu, zájmů a vztahů. 

Grafologie předpokládá, že základní tvary písma, stejně jako povahové rysy, jsou po celý život neměnné. Přesto se při analýze doporučuje předložit vícero neosobních textů z různých časových období a doplnit je komentářem o tehdejším psychickém rozpoložení pisatele. Větší množství materiálu umožňuje hlubší a přesnější rozbor. 

Základy grafologie

Během grafologické analýzy se hodnotí sklon písma, sklon řádků, velikost písma, užívání malých a velkých písmen, rychlost psaní, spojování znaků, tlak na tužku či pero, řádkování, ozdobnost písma a šířka mezer mezi slovy. 

Zvláštní kategorií je podpis. Ten by měl být v harmonii se zbytkem textu. Výrazně větší podpis signalizuje sklon k dominanci a přesvědčení o vlastní důležitosti. Znatelně menší znaky indikují nízké sebevědomí a neprůbojnost. Těžko čitelná signatura bývá projevem negativního sebehodnocení, ale i originality a excentrismu. 

V grafologii se rozlišují tři zóny písmen: horní, střední a dolní. Zdůrazněné horní délky (např. kličky u malého L nebo B) odkrývají zájem o duchovno, silně rozvinutou intuici a umělecké nadání. Jestliže je nejvýraznější střední zóna, stojí pisatel nohama pevně na zemi a vyniká racionalitou, praktičností a sebejistotou. Pokud je důraz kladen na dolní délky (např. kličky u malého J nebo Y), do popředí vystupují materiální zájmy, pudovost a sexualita. 

Pro grafology začátečníky doplňme ještě pár základních pravidel:

• Čím větší znaky, tím silnější ego.
• Čím silnější tlak, tím pevnější vůle, rozhodnost a touha po moci.
• Úzké mezery mezi slovy odhalují nesamostatnost a závislost na  pomoci druhých. Velké mezery symbolizují pisatelovu potřebu soukromí a odstupu. 

Sklon písma vyjadřuje psychickou stabilitu/labilitu. Směrem doprava a nahoru (v případě celých řádků) se projevuje optimistická a společenská povaha. Sklon doleva a dolů naznačuje pesimistické ladění a uzavřenost. Kolmo vzpřímené znaky a rovné řádky značí vyrovnanou, sebejistou a zdravou mysl.