Dříve se jim říkalo dračí žíly, dnes je označujeme jako geopatogenní zóny (GZ) – místa na zemském povrchu, kterými prochází negativní zemní záření a jež mají nepříznivý dopad na živé organizmy, které se v oblasti jejich působení nacházejí. Odborníci se o existenci GZ vyjadřují převážně skepticky, nicméně u laické veřejnosti víra v jejich vliv na naše zdraví zakotvila natolik, že mnozí z nás si na základě této teorie budují a upravují své domovy, kanceláře či místa odpočinku. Podívejme se tedy na celou problematiku blíže.

Charakteristika geopatogenních zón

Vzhledem ke skutečnosti, že GZ nejsou v současné době vědecky uznávaným termínem, neexistuje ani jednotná definice, která by vymezila jejich podstatu. Obecně se uvádí, že jde o zóny, jimiž z vnitra země vychází energie či záření, které disharmonicky působí na organizmy ve svém dosahu. Někteří autoři ztotožňují místa GZ s body nad tektonickými zlomy v zemské kúře, nad nimiž prý vznikají anomální fyzikální pole, jež se vyznačují negativními vlivy. Ty mohou být v některých případech způsobeny únikem radonu či jiných plynů do ovzduší.

Vliv geopatogenních zón na lidské zdraví

Uvádí se, že u osob, které se v místě GZ pravidelně zdržují, se objevují potíže s nespavostí, únavou, bolestmi hlavy, při dlouhodobějším vystavení též zdravotní komplikace vážnějšího charakteru jako nemoci oběhové soustavy, rakovina a jiné. Krátkodobý pobyt v místě GZ údajně škodlivý není. Zvýšenou citlivost na GZ vykazují krom senzibilů a proutkařů především zvířata a děti. Právě u dětí bychom měli být obezřetní a dbát na to, aby dětský pokoj či minimálně postýlka ležely mimo dosah jakékoliv GZ.

Jak GZ rozpoznat a jak se před nimi chránit

Citlivější z nás se jistě již nejednou za svůj život ocitli v situaci, kdy se na nějakém místě necítili dobře, třebaže pro to neexistoval sebemenší objektivní důvod. Lze předpokládat, že takovým místem byla právě jedna z geopatogenních zón, jež jsou pro většinu lidí běžnými smysly nerozpoznatelné. V současnosti neexistuje žádná oficiální instituce, která by se měření GZ věnovala, neboť jak je uvedeno výše, podstata GZ není doposud popsána. Přesto existují vedle proutkařů a senzibilů firmy, které tvrdí, že mají k dispozici technologie, jimiž lze GZ vyměřit. Spolupráce s takovou firmou či osobou je na uvážení každého zájemce, nicméně je jistě dobré mít se na pozoru a nenechat se napálit podvodníky. K sehnání jsou též tzv. „rušiče“ geopatogenních zón, jako například pyramidy z různých materiálů, zrcadla, vrstvy alobalu, křišťál aj., jejichž skutečný účinek nechť posoudí opět každý dle svého přesvědčení a zkušeností.

Budeme-li vycházet z tradičních metod zjišťování výskytu GZ, jeví se jako nejsnazší orientovat se pomocí zvířat. Zatímco psi a krávy jsou schopni vycítit bezpečnou zónu, kočky, včely a mravenci si naopak hoví v místech zemského záření. Možná je na čase rozpomenout se na  babičkovské rady, mezi než patří i ta, že ložnice má být tam, kam si před postavením domu lehne pes.

Závěrem

Třebaže nelze existenci geopatogenních zón vědecky doložit, můžeme vždy vycházet z vlastní intuice, která mnohým z nás říká, že skutečné jsou a vliv na naše zdraví mají. Nedovolme proto těmto dračím žilám, aby nám otravovaly život svou černou krví. Místo toho se více zaměřme na prostor, ve kterém žijeme, a nelitujme času, jenž vynaložíme pro zkvalitnění vlastního zdraví.