Etikoterapie je jedním ze směrů alternativní medicíny, který se člověkem a jeho zdravotním stavem zabývá holisticky. Vychází z představy o dualitě lidského bytí, jež je tvořeno hmotným tělem a nehmotnou duší. Duše jako nesmrtelný princip je vůči tělu dominantní. Proto se její podoba otiskuje do fyzického zdraví jedince, a každá nemoc je pak projevem chřadnoucí psýché. Za zakladatele etikoterapie je považován český lékař, filantrop a pacifista Ctibor Bezděk (1872 – 1956).

Cíle etikoterapie

Podstatou léčby mravností neboli etikoterapie je přesvědčení, že fyzické nemoci jsou způsobeny poruchami v duševním životě. K těm dochází ve chvíli, kdy do svého nitra vpustíme negativní, tedy nemravné, pocity. Nejčastěji se jedná o závist, zlobu, strach, lítost, pocit křivdy, lži či závislosti. Duše zahlcená takovýmito emocemi není schopná dospět k mravnímu řádu a strádá. Její stav se následně zrcadlí v kvalitě našeho tělesného zdraví.

V podstatě zde hovoříme o jevu, který klasická medicína označuje za psychosomatiku. Cílem etikoterapie není léčit symptomy jednotlivých nemocí, nýbrž dopátrat se jejich příčin. Nenabízí proto žádné medikamenty ani jiné léčivé přípravky. Jejími nástroji jsou modlitba, příroda a práce – v ideálním případě práce sociální, která jedince odvádí od vlastních sobeckých zájmů.

Léčba mravností se nedistancuje od klasického lékařství, ale doplňuje je o odstranění nehmotných příčin nemocí. Pouze kombinací léčby duše i těla může dojít k plnému uzdravení. Nasměrováním jedince k mravnějšímu způsobu života přispívá terapie etikou ke zkvalitnění a ozdravení celé společnosti.

Etikoterapie jako forma psychoterapie

Metodami práce se etikoterapie podobá klasické psychoterapii. Profesionálním etikoterapeutem zde ale nemusí být studovaný psycholog. Pacient/klient je technikou řízeného rozhovoru veden k tomu, aby procesem sebepoznávání a duchovního růstu odhalil příčiny, které stojí za jeho zdravotními problémy. Uvědoměním si chyb ve způsobu života, ať již vůči sobě samému, tak vůči svému okolí, dochází k úlevě, ke zmírnění potíží a k pochopení nutných změn, jimiž je zapotřebí se v budoucnu řídit. Nemocný tak sám nalézá cestu, jak vést plnohodnotný a zdravý život.
Etikoterapie je technikou vhodnou nejen při léčbě nemocí získaných, ale i vrozených. Ty bývají způsobeny zážitky a událostmi z období prenatálního vývoje, kterých se lze dopátrat zapojením rodinných příslušníků do terapie.

Signály těla

Pro ilustraci můžeme uvést několik příznaků, jimiž nám tělo dává najevo, že je s naší duší něco v nepořádku. Není bez zajímavosti, že pocity, které se s těmito neduhy pojí, zakořenily v lidové slovesnosti a staly se nedílnou součástí naší komunikace jako např.: leze mi to krkem, leží mi to v žaludku, naložil/a jsem si příliš na bedra, lámu si s tím hlavu apod.

Bolest hlavy

– potlačené myšlenky, strach promluvit, nízké sebevědomí, nebo naopak velká ctižádostivost, zahlcenost povinnostmi.

Bolesti zad

– strach z vlastního neúspěchu a ze zklamání ostatních. Vysoká pracovní zátěž, pochybnosti o vlastních schopnostech. Podobně též u onemocnění ledvin.

Vyrážka, ekzém

– přiznání vlastní nejistoty, únavy a oslabení, volání SOS.