Archetypy – Duševní dědictví lidstva

Teorii archetypů vypracoval a proslavil významný švýcarský psychiatr, psycholog, myslitel a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875–1961). Ten se zabýval strukturou osobnosti a chápal ji jako systém tří provázaných složek: vědomí, individuálního (tj. osobního) nevědomí a kolektivního nevědomí. Poslední jmenované je dle Junga společné všem lidem a sestává se z tzv. archetypů čili vrozených tendencí, jimiž reagujeme na základní skutečnosti světa.

Hledání smyslu života

Analytická psychologie vychází z předpokladu, že smyslem lidské existence je tzv. individuace. Tímto termínem se míní úplná seberealizace neboli poznání sebe sama a naplnění svého osudu. Individuace je dlouhodobý proces, který vyžaduje porozumění vědomé i nevědomé části vlastního Já, jehož součástí je kolektivní nevědomí.

Dědičná paměť lidstva

Kolektivní nevědomí je dáno evolucí. Jedná se o paměť lidstva, jíž si předáváme od samých počátků dějin a na jejímž začátku stojí první živé organismy, z nichž jsme se v průběhu času vyvinuli do humanoidní podoby. Již naši prehistoričtí předci měli zkušenost se skutečnostmi a jevy jako narození a smrt, střídání dne a noci, rozdíl mezi mužstvím a ženstvím atd. Prostřednictvím kolektivního nevědomí se do mozku každého člověka rodí duševní dědictví, s jehož pomocí se vypořádáváme s chodem světa.

Praobrazy neboli archetypy

Pojem archetyp vychází z řečtiny a můžeme jej přeložit jako pratyp nebo praobraz. Jung se zde inspiroval díly antických filosofů, kteří předpokládali nehmotný svět idejí, na jejichž podkladě vše vzniká.

Jungovy archetypy představují specifický druh instinktů. Jedná se o vrozené emoční vzorce chování a imaginativní reakce na situace, které se na světě stále opakují. Archetypy jsou nezachytitelné, nekonkrétní. Jde o předlohy, které podmiňují vznik představ, jež ve formě symbolů vstupují do našich snů a fantazií (matka, otec, dítě, hrdina, čaroděj, moudrý stařec, had, drak, král, princezna, cesta, hledání, …). Tyto představy již vrozené nejsou.

Každý člověk má své individuální imaginace, které ale vychází ze zdroje, jenž je všem lidem společný, tedy z kolektivního nevědomí.
A je to právě univerzálnost některých symbolů, která existenci kolektivního nevědomí dokládá. Jako příklad uveďme symbol kruhu, jenž je napříč různými kulturami shodně vnímán jako výraz nekonečného pohybu a nekonečné proměny mezi životem a smrtí. Dalším signifikantním důkazem jsou poznatky z oblasti lingvistiky, které odhalily, že i nejvzdálenější jazyky mají společné kořeny tvorby vět.

Archetypy a jejich role v běžném životě

Skrze sny a fantazie přešly archetypy do pohádek, mýtů a náboženských představ (viz Hermetismus – nábožensky neutrální směr). S jejich pomocí poznáváme svět a učíme se, jak správně jednat v běžném životě i jak se rozhodnout na životních křižovatkách.

Pokud nás osloví prostřednictvím snů, jedná se o varovný signál, který značí, že jsme se ocitli v duševní nerovnováze. Archetypické sny nám ukazují, čeho se nám v životě nedostává, co potlačujeme. Pochopení symbolů má psychoterapeutický význam (Souvisí s: Proč vznikají a jak se zbavit nočních můr).

Příkladem jednoho z nejčastěji se vynořujících archetypů je Stín. Vyjadřuje nesoulad mezi tím, jaký by člověk chtěl být, a temnou stránku osobnosti, kterou v sobě nese. Úspěšná individuace předpokládá konfrontaci s vlastním stínem, smíření se s pravým Já a dosažení vnitřní harmonie a jednoty.